Změna pracovního místa

Neděste se, nebudu v práci znovu končit. Jenom jsem chtěl napsat pár informací o tom, proč jsem vlastně v bývalé práci skončil, o tom, jaké to je být nezaměstnaný a o tom jak se mi líbí v nové práci.

Jak už asi víte, nedávno jsem změnil pracovní místo. Asi v půlce dubna jsem skončil ve společnosti Illusion Softworks, kde jsem rok pracoval na počítačové hře Enemy In Sight. Vlastně ani nevím proč jsem tam skončil, ale stalo se. Jednou přijelo vedení firmy z Brna a sdělili nám, že programátorská část týmu se přesunuje do Brna. Něktým programátorům bylo nabídnuto, že se můžou přemístit, jiným (těm méně šťastným ne). Bohužel jsem patřil do té druhé skupiny. A tak se ze mě stal nezamněstnaný.

Jak jsem zjistil, být nezamněstnaný má i spoustu výhod :-), např. člověk nemusí brzo vstávat, je mu vcellku jedno, kdy jde spát a má spoustu volného času. Řeknu vám: “Zavzpomínal jsem si na studenský život.” Znáte to, ráno ve 12 vstanu, jdu na oběd :-)… Ba ne, tak hrozné to nebylo, ale musím se přiznat, že před 9 jsem nevstával. Byla spousta času na chození do posilovny, byl čas i na lítání, akorát nebylo příliš hezké počasí, tak jsme za celou dobu, co jsem byl nezaměstnaný jeli paraglidovat asi jen 2x :-(.

Celou dobu, co jsem byl nezaměstnaný jsem si pilně hledal práci. Velmi silně jsem uvažoval o tom, že bych se vrátil zpátky do Prahy. Kdyby nebylo Danušky, tak jsem nad tím nepřemýšlel a vrátil jsem se. Nakonec jsem se rozhodl, že to udělám tak, že budu hledat práci nejdřív ve Zlíně, kdybych nemohl nic najít, tak půjdu do té Prahy. Nejdřív to vypadalo, že bude velký problém ve Zlíně něco sehnat. Proto jsem jel do Prahy do dvou perzonálních agentur, kde jsem zjistil, že sehnat práci v Praze problém vážně nebude. Nakonec jsem ale i ve Zlíně sehnal nějaké pohovory. A asi na třetím jsem se dohodl se společností SW Horry, že to u nich zkusím.

Před nástupem jsme ale ještě s Danuškou podnikli týdenní výlet do Tunisu. O tom ale zase v jiném článku.

Zatím se mi v práci líbí. Všichni josu tu na mě hodní :-). Uvidíme, jak se to tu vyvrbí.

(98)