Moje poslední dovolená v Austrálii. Tentokrát to byla dovolená s mamkou. Po pravdě jsem z toho měl na začátku docela obavy, ale nakonec seukázaly jako liché a dovča byla naprosto geniální.

Chcete vědět víc? Tak čtěte dál.

Mamka v Sydney

středa 10.9.2008 – mamčin příjezd

V průběhu týdne jsme tak doma přemýšleli, jak že to mamku v Sydney uvítáme (přemýšlel o tom celý by a několik lidiček z práce). Dvě nejlepší varianty uvítání byly?

1. na letiště půjdu já a budu mít cedulku s nápisem “máma”
2. ráno napíšu mamce SMS, že jsem zaspal a místo mě tam půjde Michal a bude hrát australana; při tom bude mít spustu cedule

Tak co myslíte, která možnost vyhrála? Nebudu vás dlouho napínat, provedli jsme dvojku :-), ikdyž po pravdě mi bylo mamky trošku líto, ale aspoň na to nikdy nezapomene 🙂

V pondělí Léňa vyrobila cedulky s tím, že nachystá uvítací nápis a jak to nazvala: “Chléb a sůl po australsku.” – byly tam tradiční australské pokrmy (vegemite – taková hnusná pomazánka, masový koláč a tantamy – sladkost) a pití nízkotučné mlíko a Bundaberg rum) – to se mamka poměje.

V úterý – den před mamčiným příjezdem jsem šel naposledy do práce. Po práci jsme si nechali schálně ujet autobus domů a šli jsme naposledy na snídani do Mekáče – tentokrát s Jirkou a se Soňou. Domů jsme dorazili tentokrát ve 4. Ráno vstávám v 8 a jedu s Michalem na letiště pro mamku.

Jak jsem to naplánoval, tak se i stalo. Cesta na letiště byla zajímavá- bokem auta jsme vrazili do obrubníku. Docela ve mě hrklo. Nakonec jsme ale zdárně a včas dorazili na místo určení. – tedy na letiště. Letadlo s mamkou zrovna přistálo, tak jsem poslal SMS a čekal, až mi mamka zavolá. Docela mě zarazilo, že ani po 40 minutách čekání venku nevolala. Už už jsem chtěl jít dovnitř, když v tom mamka s Michalem vyšla. Přivítali jsme se, vysvětlil jsem jí, jak se věci mají, mamka mi vynadala 🙂 a jeli jsme domů, kde na ni čekalo další překvapení: “Sydney vítá Zlín” 🙂 a australské “dobrůtky”. Myslím, že na tohle mamka jen tak nezapomene :-).

První cesta s mamkou vedla na Coogee Beach – pláž kousek od nás. Aby mamka v Austrálii viděla aspoň jednu pláž :-). Zašli jsme taky do “Cafe Bohemia” na kafčo. Tam jsem mamce představil Léňu. Pak jsme vyrazili do města. Dnes má být hezky, tak toho chci mamce co nejvíc ukázat. Stihli jsme toho doopravdy hodně. Byli jsme na “Sydney Tower” – místní rozhledna :-), v botanické zahradě, u Opery, na “Harbour Bridge” a abych nezapomněl, tak na chvilku i ve škole.

Na rozhledně jsme byli asi půl hoďky nahoře, a pak jsme absolvovali něco, čemu se říká “OZ Trek”- to je super atrakce. Kino s pohyblivýma sedačkama. Potom jsme přes botanickou zahradu prošli k Opeře. Zavzpomínal jsem na to, když jsme tam byli s Jirkou poprvé :-). Potom jsme šli na pilíř mostu. Nějak jsem si neuvědomil, kolik je hodin. Přišli jsme tam ve 4:45, zavírali v 5. Nakonec se to ukázalo jako super souhra okolností. Pustili nás nahoru zadara :-).

Potom už jsme jeli pomalu domů. Cestou jsme ještě koupili něco k snědku.

Doma byla večeře a přivítání se se spolubydlícíma. Sprcha a troška chatování s domovem :-). Pak už nás čekala jenom postýlka :-).

čtvrtek 11.9.2008 – Akvárko a večeře u Dinu

Ráno po snídani jsme zase vyrazili do města. Nejdřív jsem šel do školy, kde jsem se chtěl zeptat, jestli už mám certifikát za absolvované studium. Čekal jsem tam půl hodiny, abych zjistil, že ne – super.

Potom jsme zamířili do “Darling Harbouru”, kde nás čekala prohlídka akvária. Bylo to tam úžasné – ještě jsem tam nebyl a kdybych to vynechal, tak bych teda o hodně přišel.

Po akvárku jsem vzal mamku na oběd do “Oporta” – mňam 🙂 – tam mi burgery fakt chutnají.

Po obědě jsme šli na “Paddys Market”. Mamka si tam vybrala spoustu blbostí :-), já jsem taky ještě něco málo přikoupil a už byl pomalu čas na to jít domů.

Doma jsme vybalili věci z Paddysu a za chvíli jsme zase byli na cestě. Na večer jsme byli pozvaní k Dinu – kamarádka ze školy (původem ze *Srí Lanky*). Večeře byla super, stejně jako generálka na ni před 3 dny :-). Dinu udělala nudle a nějakou vegetariánskou baštu, z restaurace objednala kuřecí a hovězí maso a rýži. Bylo to móóóóc dobré.

Po večeři nás Dinu ještě hodila autem domů – to je servis, co? 🙂 Doma jsme se zabalili na zítřejší cestu a hurá na kutě.

Northen Territory

pátek 12.9.2008 – Alice Springs

Brzké vstávání se moc nelíbilo, ale co se dá dělat. Co bych kvůli cestování neudělal :-). Byli jsme domluveni s Michalem, že nás po práci hodí na letiště. Ještě že tak, jinak bysme museli vstávat ještě dřív.

Letadlo odlétalo v 7:10. Nebyli jsme si jistí, ze kterého terminálu, tak nás Michal vyhodil u dvojky. No, neodlétalo nám to z trojky? 🙂 Tak jsme se aspoň po ránu trošku prošli.

Odbavení i let probíhali v pohodě, stihli jsme se dospat. Let trval 3,5 hodiny. Nevěděl jsem, že *Northen Territory* je časově posunuté o půl hodiny oproti Sydney. Teď už to vím :-).

Po příletu jsem zavolal do hostelu “Haven” (ano je to napsané  správně 🙂 ), kde máme být ubytovaní, ať si pro nás přijedou. Slečna mi sdělila, že už tam někdo je – a opravdu- byl tam černoch :-).

Asi za hodinu jsme vyrazili do hostelu. V hostelu jsme se ubytovali, taky nám řekli, že zítra musíme zase brzo vstávat :-).

Pak jsme vyrazili do města. Před tím jsem si vyptal mapu, abysme nezabloudili. Alice Springs teda není nijak obrovské. Má něco mezi 2000 a 6000 obyvateli – popdle sezóny.

Ve městě jsme nakoupili jídlo v “Colesu”, já jsem si v “K-Martu” pořídil sluneční brýle. To budu frajer :-). Pak jsme šli zpátky do hostelu na oběd – byly bagety s paštikou (docela jsme se rozšoupli, co? 🙂 )

Pak jsme se šli podívat do “Reptile Centra”, kde jsme si mohli šáhnout na různé plazy (měl jsem dokonce hada kolem krku).

Pak jsme si dali pivko a vyrazili jsme k telegrafní stanici. Šlo se vyschlou řekou. Skoro se mi až nechtělo věřit tomu, že to může být řeka. Po cestě jsme viděli pár klokanů – mamka byla nadšená. U telegrafní stanice jsme uviděli ii velikého klokana – to jsem byl zase nadšený já :-).

Potom už jenom cesta do hostelu, večeře – udělali jsme si stejky a hurá na kutě.

sobota 13.9.2008 – Kata-tjuta a západ slunce u Uluru

Dnes jsme zase vstávali brzo – v 5:30. Začínám tušit, že to tak bude každý den, uvidíme.

Vyrazili jsme směrem na “Kata-tjutu”. Po cestě jsme udělali několik záchodových zastávek. Náš průvodce – Brett se zdá jako super chlapík. Když jsme se probrali, tak jsme chodili po jednom dopředu a do mikrofonu jsme řekli ve zkratce náš životní příběh.

Co se počasí týká, tak jak bylo včera hezky, tak je dnes škaredě. Zamračeno. Pořád doufám, že se to zlepší – uvidíme.

Naše první velká zastávka byla u “Kata-tjuty”. Skupina kamenů, která vypadá fakt dobře :-). Jinak je to památné místo aboridžinců – stejně jako “Uluru”. Vyšlápli jsme si tu na dvou hodniový výstup. Po cestě jsem udělal móře fotek. Sem tam nám vysvitlo i sluníčko, ale nijak extra to nevypadalo.

Z “Kata-tjuty” jsme měli namířeno na místo, odkud se pozoruju západ slunce nad “Uluru”. Nebudete tomu věčit, ale počasí se umoudřilo, takže fotky ze západu jsou úžasné :-). Brett nám při západu otevřel šampáňo, přinesl sušenky – prostě pohoda :-).

Když zapadlo slunce, tak jsme  nastoupili do autobusu a vyrazili jsme k našemu tábořišti pro dnešní noc. V táboře byly stany, kuchyň a záchody se sprchou. Co víc jsme si mohli přát? K večeři nám Brett udělal BBQ – klobásky a stejky. K večeři jsme si dali pivko, které jsme si před tím koupili.

Potom jsme seděli u táboráku a pomalu se chystali na kutě. Byly dvě možnosti – první spaní ve stanu a druhá – spaní ve swagu pod hvězdama. Nevěděl jsem, co to takový swag je, ale teď už to vím a jestli budete pokračovat ve čtení, tak to za chvíli budete vědět taky :-). Je to takový pytel, ve kterém je matrace a leze se do toho ve spacáku. Je to nepromokavé a mělo by to být vojenské :-). Samozřejmě, že jsem si vybral spaní venku. Mamka teda ne, ikdyž jsem se ji snažil přesvědčit :-).

neděle 14.9.2008 – východ slunce u Uluru

Dnes jsme chtěli stihnout východ slunce u Uluru, proto jsme dnes museli vstávat ještě dřív než obvykle – v 5:00. Po snídani jsme vyrazili. Měli jsme celkem 3 možnosti:

1. Vylézt nahoru na “Uluru” – tuto možnost jsem nejdřív zvažoval, ale nakonec jsem ji zavrhl, protože aboridžinci to totiž nemají rádi. Tuto možnost nevyužil nikdo
2. Obejít skoro celé “Uluru” – tuto možnost nám doporučil Brett a taky ji využilo nejvíc lidí
3. 3) Jet na místo, odkud se východ fotí, a pak jít kolem “Uluru” asi půlku cesty

My jsme šli dvojku :-). Po cestě byly cedule, že se tam nesmí chodit a dokonce ani fotit – pod pokutou $5000. Snažil jsem se to dodržovat, ale co já vím, co nechtěli, aby se fotilo :-).

Průvodce nám říkal zajímavou historku: před 15 lety dostal “National Geographic” práva tam všechno nafotit a natočit. Potom vydali knížku. Že to není zajímavé? To přijde :-). Pak nějaký člověk tu knířku vzal a ukázal obrázky nějakému domorodci (chlapovi) a ukázal mu i obrázky z místa, kde ženy rodili děti – ženské pamatné místo. Chlapi tam měli zakázaný přístup. Když se domorodec dověděl, co že to vlastně viděl, tak to šel říct stařešinům. Ti si pro něj vymysleli zajímavý trest. Musel si oštěpem probodnout stehnou – uáááá… Tak co, už je to zajímavé? 🙂

Když jsme došli tam, kam jsme měli, nasedli jsme do autobusu a jeli jsme k dnešnímu tábořišti. Dnes jsme spali v: “The Gorge Gill Hilton” :-). Bylo to podobné tomu včera. Dnes Brett kuchtil na ohni. Tak mě napadá, že jsem ještě nenapsal, že nás včera nutil sbírat dřevo :-). Večeře byla super, dokonce pekl i chleba. Když jsem mu pak řekl, že jsem tady pracoval v pekárně, tak říkal, že jsem ho měl péct já :-). To by to dopadlo :-).

Potom jsme ještě zkoušeli hrát na didgeridoo. Ze 3 pokusů byl pro mě jeden docela úspěšný. Jsem zvědavý, jak mi to půjde, až mi přijde didgeridoo domů :-).

Potom hurá na kutě.

ponděli 15.9.2008 – Kings Canyon

Dnes ráno jsme si oproti včerejšku pospali, vstávali jsme až v 5:30 :-). Po snídani jsme vyrazili směrem ke kaňonu. Vycházka měla začít kopcem, kterému říkají “heartattack hill” – infarktový kopec – nebylo to zase tak strašné, jak se říká :-).

Výlet v kaňonu trval asi 3 hodiny a vážně to stojí za to. Mimo jiné jsme se dozvěděli, jaký je rozdíl mezi “canyon” a “gorge”. “Canyon” má být vytvořený prasknutím země, zatímco “gorge” vytvořila řeka. Cestou jsem udělal snad 100 fotek :-).

Po tomto výletě jsme nasedli do autobusu a vyrazili směrem zpátky do “Alice Springs”. Cestou jsme se zastavili na odpočivadle, kde nám Brett připravil oběd – burgery.

Po příjezdu do Alice Springs jsme měli chvíli rozchod, teda až po ubytování v hostelu. Na 8 máme zamluvenou restauraci. Volno jsme vyplnili sprchou a návštěvou Colesu – supermarket. Potřebovali jsem totiž nutně sprchový gel :-).

Potom jsme šli zpátky do hostelu, kde jsme měli sraz s ostaníma lidma z naší skupiny a vyrazili jsme do hospy. Tam jsme si objednali jug Tooheys New – vcelku dobré australské pivo a jídlo. Já jsem si dal fish & chips.

A to je konec první části našeho výletu. Zítra ráno vyrážíme na sever – směrem do Darwinu.

úterý 16.9.2008 – Devil”s Marbles

Dnes jsme pro změnu zase vstávali brzo 🙂 v 5:00. Po snídani jsme se sešli dole před hostelem. S trošku obměněnou skupinou a s novou průvodkyní – Liou – jsem se vydali na cestu.

V předchozí skupině se mi zdálo, že bylo málo kluků. Z 25 lidí (včetně průvodce) jich bylo 5. V této skupině je poměr ještě lepší :-). Ze 17 jenom 2 kluci :-).

Po cestě jsme několikrát zastavili, ale za zmínku stojí v podstatě jenom zastávka u “Devil”s Marbles” – to jsou zajímavým způsobem rozeseté kameny. Vznikly tam vážně zajímavé útvary.

Jinak pro dnešek byla v plánu akorát cesta. Ale jak se zpívá v jedné písníčce od Mňagy a Žďorp – “I cesta může být cíl” :-).

Tak mě napadá, že asi po půlhodině jízdy naše průvodkyně zastavila autobus s tím, že srazila velkého klokana a je třeba ho odklidit z cesty. Pro některé lidi to byl první klokan, kterého v *Austrálii* viděli.

Než jsme příjeli do kempu, tak jsme se jako vždy zastavili na dřevo. Jako vždy i tentokrát jsem se při tom zranil :-).

Pak už následovala jenom večeře, posezení u ohně a spánek. Tentokrát bohužel ne ve swagu, ale ve stanu. Můj nejntenzivnější zážitek v noci – děsné vedro :-).

středa 17.9.2008 – Daly Water a termály

Dnes ráno jsme si mohli pospat . vstávali jsme až v 6:00. Když tak nad tím cestováním přemýšlím, tak si říkám: “Zlaté cestování s Jirkou”, tam jsme vstávali až kolem 8.

Po snídani jsme zase vyrazili na cestu. Podle itineráře nás dnes čeká, stejně jako včera 650 km. Takže v podstatě jenom cestování.

Za zmínku dnes stály dvě zastávky – město Daly Water – mělo 18 obyvatel (ano čtete správně 18 🙂 ). Je tam nejdéle v kuse provoovaná hospoda v Austrálii – hned jsme si tam dali pivko 🙂 a taky je tu nejstarší mezinárodní letiště v Austrálii. Říkáte si určitě stejně jako já, proč je ve městě s 18 obyvateli mezinárodní letiště. Ono už tam teď není – teda jako ranvej (jedna) tam zůstala, ale už to jako letiště neslouží. Ale teď zpět k tomu, proč tady to letiště vlastně bylo. Bylo to proto, že v minulosti letadla nebyla schopná doletět ze Sydney nebo Melbourne až do Asie, takže tady měla mezipřistání, a pak pokračovala dál, třeba do Singapuru.

Další zajímavá zastávka dnes bylo termálální koupaliště. U nás teda většinou jezdíme do termálů, abysme se zahřáli, tady tomu bylo naopak, slouží to k ochlazení, i přes to, že teplota vody byla 34 °C. Teplota vzdychu je tu totiž šílená :-). Musím říct, že to bylo velmi příjemné. Kromě koupání tu jako atrakce slouží netopýři. Jsou to ti velcí, stejně jako v Sydney v botanické zahradě. Akorát, že tady je jich poněkud víc. V této oblasti jich má být asi 200000.

Potom už jsme měli namířeno zase do kempu, kde jsme si udělali véču, potom jsme chvilku poseděli u ohně, a pak zase na kutě. Dnes v noci jsem spacák vůbec nepotřeboval. Abych nezapomněl, i tady jsme museli spát ve stanech – swagy tu prostě nemají.

čtvrtek 18.9.2008 – Kathrine Gorge a Darwin

Dnes na nás byla Lia po ránu docela hodná, mohli jsme spát až do 6:30. Naše cesta dne vedla do “Kathrine Gorge* – takový kaňon. Před 2 dny jsme si měli vybrat, co tady budeme chtít dělat. Na výběr bylo za 3 možností:

1. canoying – stálo to $30, mohli jsme jet sami nebo ve dvojicích, později se teda ukázalo, že to nebyly kánoe ale kajaky
2. vyhlídková loď – $60 – v podstatě stejné jako první možnost, ale nemuselo se pádlovat :-).
3. relaxing – buď plavání nebo chození.

Každá z těchto možností se ještě dala zkombinovat s letem vrtulníkem. Docela levné – za 10 minut chtěli jenom $75.

S mamkou jsme si vybrali možnost číslo 3 – tedy relaxaci. Ale relaxací bych to teda rozhodně nenazval :-). Šli jsme v šíleném pařáku 8,5 km. Po cestě nebylo vůbec nic. Naštěstí nás na konci cesty čekal pěkný výhled na kaňon.

Jestli vám někdy někdo bude tvrdit, že v Northen Territory nejsou mouchy, tak mu za mě, prosím, dejte facku :-). Mě to taky tvrdili, ale much je tu asi 10 miliard :-).

Po túře jsem poslal mamku se koupat a sám jsem vylezl na lookout, abych ještě udělal pár zajímavých fotek, pak jsem šel za mamkou. Docela mě překvapilo, že když jsem za ní přišel, tak se mamka nekoupala, prý viděla ceduli, kde psali něco o krokodýlech. Já jsem se aspoň osvěžil.

Odtud jsme pokračocali směrem do Darwinu. Další zastávka byla obědová, opět s koupáním. Nejdřív teda jídlo, protože jsme měli všichni veliký hlad. Pak jsme šli k jezírku. Musel jsem mamce říct, že tady krokodýli nejsou, ikdyž tam psali, že by tam teoretický být mohli. Ona by tam totiž jinak nevlezla :-).

Jmenovalo se to tam “Edith Falls”. Vodopády byly až na druhé straně jezírka. Poprvé jsem plaval tak do půlky a zpátky. Skoro všichni ale plavali až k vodopádům. Když jsem se podruhé odhodlal do vody, tak jsem tam taky dopalval. Cesta zpátky byla zajímavější. Myslel jsem, že to nedám, ale nakonec se zadařilo :-). To máte radost, co? 🙂

Odsud už jsme jeli skoro přímo do Darwinu. Na cestě byla ještě jedna malá zastávka na místě, kde žil buvol z filmu “Krokodýl Dundee”. Ale pak už jsme opravdu jeli až do Darwinu, do  hostelu “Cavenagh”, kde jsme měli zajištěný nocleh. Po cestě jsme dostali voučr (voucher 🙂 ) na večeři na místo zvané “The Vig”.

Po ubytování v hostelu jsem nám podačilo na dvakrát ve Woolworthu nakoupit snídani a vybrat nějakou hotovost. Potom jsme se vypravili na večeři. “The Vig” jsem před tím nazval místem a ne restaurací, protože to byla děsná pajza :-). Večeře znamenala párek s hranolkama a se salátem – no nic moc, řeknu vám – ale co by člověk nechtěl zadarmo. Dali jsme si k tomu pivo. Takové jsem ještě neměl – N.T. – vaří se jenom tady a bylo vcelku dobré, až jsem se divil :-).

Po návratu do hostelu šla mamka spát a já jsem šel plnit resty v psaní. Jak psaní SMS, tak i psaní deníku. Dal jsem si k tomu 2 guinesse, takže se mi psalo dobře :-).

pátek 19.9.2008 a sobota 20.9.2008 – Kakadu National Park

Vzhledem k tomu, že zápisky k těmto dnům dělám s velikým zpožením, tak si přesně nepamatuju, co kdy bylo, takže zážitky tady popsané asi nebudou v chronologické (wow, to je ale slovo, co? 🙂 ) sledu.

V Kakadu parku jsme strašně moc jezdili, museli jsme toho totiž během 2 dnů stihnout opravdu hodně.

A co že jsme to viděli? Byli jsme na vyjžďce po řece, kde jsme viděli krokodýli a spoustu ptáků, byli jsme u “Twin Falls” – k těm jsme museli taky lodí a nemohli jsme se u nich koupat (kvůli krokodýlům), ale oproti jiným z nich aspoň trošičku tekla voda :-).

Taky jsme byli u “Jim Jim Falls”, kde jsme se koupat mohli – bylo to super osvěžení. Tyto vodopády vodopádí jenom v období deštů, což je přes australské léto. Ale to se k nim zase nedá dostat jinak než vrtulníkem :-). Cesta k nim byla zase docela náročná, lezlo se po kamenech – ještě, že jsem si nechal pohorky v autobuse :-).

Taky jsme byli na místě zvaném “Ubir”. Byly tam malby aboridžinců. Bylo to zajímavé, jenom kdyby nám průvodkyně o každé nechtěla něco říct :-). Po půlhodině mě to tak nebavilo, že jsem přestal poslouchat. Naštěstí už to moc dlouho nepokračovalo :-). Pak jsme vylezli nahoru na horu :-). Odtud byl nádherný výhled.

Taky jsme se zastavili u termitišť. Je jich tu spousta, ale Lia ví, kde jsou ty největší, tak nás k nim vzala. Byly skoro 3x vyšší než já.

První večer v kempu po večeři bylo na programu koupání. Tady jsem si po delší době pěkně pospeakoval anglicky – s Kvídem – němec, Nickem – amík a Sandy s Luisou – dánky.

Druhý večer ještě před tím, než jsme dojeli do kempu, tak se od nás oddělilo pár lidiček (byli jenona dvoudenním výletě).

V kempu jsme se zase koupali a hráli vodní sporty :-).

neděle 21.9.2008 – Lichfield National Park

Po tradičně brzké vstávání a po snídani jsme vyrazili do “Lichfield National Parku”. Cesta byla, naštěstí :-), dlouhá, tak jsme se mohli dospat.

Největším zážitkem dneška bylo koupání se v jezírku a hlavně cesta k němu. Lia – průvodkyně – říkala, že tam ještě nebyla, tak neví, jestli tam naše auto vůbec dojede. Ale když se nás ptala, jestli tam chceme jet, tak jsme všichni svorně odpověděli, že jo. Tak jsme jeli, teda ona jela :-). Po cestě jsme viděli strašně  moc termitišť, ale ne jenom normálních. Byly tam termitiště magnetických termitů. To neznamená, že se tito termiti chytají na magnet :-), ale to, že staví placaté temitiště a všichni stejným směrem. Podobně jako střelky na magnetu jsou taky všecny otočené stejně.

Cestou jsme taky několikrát projížděli vodou a v jednom místě se tam naše auto málem nevešlo. Ale jenom málem :-).

Po příjezdu na místo jsme udělali oběd. Tak otravné mouchy, jako na nás přiletěli, jsem ještě neviděl :-). Nechali na sebe skoro sáhnout před tím než uletěly :-).

Pak už bylo v plánu koupání. Po cestě k bazénku (jezírku) jsme se zase pěkně spotili, takže osvěžení bylo boží.

Po koupačce jsme mazali zpátky do autobusu, a pak do Darwinu, do hostelu, kde jsme měli schované věci.V Darwinu jsme udělali malou procházku a šli na večeři do “The Vig” – tentokrát byla lepší než minule.

No a pak taxikem na letiště a hurá do Brisbane.

pondělí 22.9.2008 – Brisbane

Dnes v noci jsme toho moc nenaspali, protože jsme noc (3,5 hodiny) trávili v letadle – z Darwinu do Brisbane.

Přiletěli jsme tam v 7 hodin ráno. Shuttlem jsme se přepravili do města, kde jsme měli srávit něco málo přes 12 hodin. Město jsme prochodili poněkud důkladněji než tenkrát s Jirkou za 1 hodinu.

Navštívili jsme “ANZAC Square”, radnici (tentokrát jsme byli dokonceii uvnitř), čínskou čtvrť (tam jsme si dali v restauraci něco na zub), botanickou zahradu a dokonce jsme byli v námořním muzeu. Když už jsme nebyli v muzeu v Sydney, tak aspoň tady.

V botanické zahradě jsme viděli super ještěrky. Návstěvu námořního muzea doporučuju, ikdyž nevím, jestli v Sydney není lepší.

Po všech těchto radostech a starostech jsme si dali večeři v KFC a hurá na letiště.

Do Sydney jsme dorazili kolem půl 10, domů pak v 11. Normálně nás tam nečekalo žádné přivítání, tssss…. :-).

Opět Sydney

úterý 23.9.2008 – Blue Mountains

Moje první noc strávená v obyváku na pohovce :-). No, není to tam příliž pohodlné :-). Když jsme ráno vstali a připravili se na cestu, tak jsme kolem 7:30 vyrazili do města na Kings Cross, kde jsem si měli v plánu půjčit auto.

Půjčovnu “Budget” jsme našli bez větších problémů. Domluvil jsem se na půjčení auta s manuální převodovkou – konečně :-). Za $10 jsem si k autu půjčili i GPS. Po předchozích zkušenostech jsem věděl, že je to k nezaplacení.

Vyrazili jsme směrem k Blacktown – má tam být super zoologická, tak jsme byli s mamkou zvědaví. Po cestě nám pršelo, tak jsem si říkali, jestli jsme tento výlet náhodou neměli nechat na zítřek.

Po menších problémech jsme Blacktown Wildlife Park našli. Bylo to tam super. Docela mi to připomělo “Cairns Tropical Zoo”, ve které jsme byli s Jirkou. Krmili jsme tam klokany, hladili si koaly a dokonce jsem si pohladil i emu. Zvířat tam bylo móóóóře, papoušci, plazi (i kroko), morčata, ovce, kozi, pávi a další. Tato zoo určitě stojí za vidění.

Potom jsme uz jeli do “Blue Mountains”. Tak mě napadá, můj první i poslední výlet v Austrálii vedou na stejné místo :-).

Po příjezdu do Katoomby jsme si dali jídlo u číňana, a pak už jsme zamířili na “Tři sestry”. Vypadaly stejně jako minule :-). Po jejich vyfocení jsme šli kousek po stezce, po které jsme šli i poprvé, pak jsme se byli podívat i dole u “Tří sester” – mají tam šílené schodiště :-). No a potom jsme jeli dál po “Scenic Drive”, zastavoali jsme se u lookoutů a fotili. Když jsme “Scenic Drive” celou objeli, tak jasme si řekli, že je toho pro dnešek dost a vyrazili jsme zpátky do Sydney.

Cesta až těsně k Sydney byla naproso v poho, ale v centru to bylo šílené. Původně jsme chtěli jet auto vrátit ještě dnes, ale po chvíli jsme přišli na to, že to nemá cenu. V takovém provozu, jaký byla na silnicích bysme tam dojeli asi tak o hodinu pozdějc, než jsme měli. Tak hurá domů, auto se bude vracet zítra.

Doma jsme se přivítali, chvilku pobyli na netu a hurá do postýlky, ne, teda na pohovku v obyváku :-).

středa 24.9.2008 – poslední den v Sydney

Ráno jsme vstávali nezvykle pozdě až v 7:30. Museli jsme jet vrátit auto. Po včerejším zážitku z řízení v Sydney jsem se toho docela bál, ale nakonec to tak strašné nebylo. GPS-ka nás tentokrát vedla pěkně :-). Tentokrát se mi dokonce podařilo i správně trefit odbočku k půjčovně – šikulka, co? 🙂

Po vrácení auta jsme se šli povozit “monorailem”. Už od začátku toho, co jsem byl v Sydney jsem se jím chtěl projet. No a poslední den, co jsem tady se mi to konečně podařilo :-). Je to zvláštní, ale čekal jsem to lepší. A rovnou jsme si objeli 2 kolečka :-).

Potom jsme si dali baštu v Ogalu. To si doma hned tak nedám :-). A teď přijde zajímavá část, šel jsem si do školy pro diplom. Před 14 dny mi slíbili, že když si pro něj přijdu, tak bude připravený. A co myslíte? Ano, správně, nebyl. Čtením a vyplňováním formulářů jsem tam strávil hodinu a půl, ale nakonec jsem slavil úspěch :-). Tramtadadááá – mám diplom :-). Mamku jsem mezitím nechal v kavárně u školy.

Potom jsme se šli podívat do “Darling Harbouru” do “Chineese Gardens”. Vstupné $6, ale stojí to za to. Mimo jiné mě tam za $10 oblékli do nějakého kroje a vyfotili v zahradě – super.

No a potom už následovala poslední cesta “Harbour Bridgi” a k opeře a přes botanickou zahradu a “Hyde Park” na autobus domů.

Chvíli jsme tam pobyli, mamka tam zůstala a já jsem vyrazil na poslední rozloučení s Dinu. Přišla tam i Mitu, její indiánská spolubydlící. Šli jsme na véču do vietnamské restaurace, potom mě Dinu zavezla autem domů. Jak mě se nechtělo se s ní rozloučit. Hlavně když jsem věděl, že je dost možné, že už se nikdy neuvidíme.

Cesta zpět, Taipei

čtvrtek 25.9.2008 – Cesta do Taipeie

Tak a je to tady, moje poslední probuzení se v Sydney. Až se mi tomu nechce věřit, jak rychle to uteklo. Po snídani a rozloučení se s obyvateli našeho bytu nás Michal zavezl na letiště. Byli jsme tam v 10. Letadlo nám letí ve 12, takže to bylo akorát. Moc děkujeme Míšo.

Odbavení bylo v poho. Zavazadla byla sice lehce přes 20 kg, ale nějak jim to nevadilo.

Jak si tak sedíme u brány a čekáme na přistavení letadla, tak k nám přišla nějaká slečna a že dělá průzkum ohledně toho, kam jezdí turisti, jestli prý máme zájem. Mamka říkala ne, ale nakonec jsme zájem měli :-). Za výzkum jsme dostali 2 klíčenky s klokanem :-).

Pak už jsme nasedli do letadla, udělali pápá Sydney a vyrazili do Taipeie. Po cestě jsem čuměl na filmy “In Bruges”, “The happening” a “Speed Racer”. Taky jsem hrál hry :-).

Po příletu na letišti nám oznámili, že je venku 31 °C a to tam bylo už půl osmé večer. Pak jsme prošli imigračním. Mamka mě zavedla na čínskou polívku. Ona už tu totiž byla při cestě do Austrálie, takže teď mi bude dělat průvodce ona.

Potom jsme se na informacích zeptali, jak se dostaneme na “Ximen station” – tam máme totiž zamlluvený hostel – “Backpackers Taipei Hostel” a skoro jsme vyrazili. Najednou jsem si uvědomil, že nemám klobouk. Tak jsem se šel zeptat na informace na letišti, jestli někde nezůstal. Po chvíli pátrání jsem zjistil, že ne. Tak jsem přišel o klobouk, sakra. Ale dovezl jsem ho skoro až domů :-).

Cesta do hostelu začala dobře, nasedli jsme do busu, ten nás zavezl na stanici metra, koupili jsme si lístky a dojeli až na “Ximen” (čti ši-men 🙂 ). Odsud už to zase tak jednoduché nebylo. Sice jsme měli z internetu návod, jak se do hostelu dostat, ale nějak nám to mezi návodem a realitou haprovalo :-). Nakonec jsme to ale našli a ubytovali se. Já jsem byl tak vyčerpaný, že jsem usnul i v riflích :-).

pátek 26.9.2008 – Taipei

Dnes jsem se probudil až kolem 8 (v Sydney už bylo 10). Konečně jsem se vyspal :-).

Šli jsme do 7-eleven koupit něco na snídani a vyrazili jsme do směnárny – hostel jsme museli platit hotově, tak nám už nezbyl skoro ani Taiwanský dolar :-). Eura se tady dají směnit pouze v “Taiwan Bank”, tak jsme se k ní vypravili. Po cestě jsme se museli 2x ptát na cestu, ale našli jsme :-). Bylo sice ještě ráno, ale vedro bylo solidní :-), tak jsme byli rádi, že banka byla klimatizovaná. Když nás tam uviděli, tak se nás vůbec na nic neptali a rovnou nám ukazovali cestu ke směnárně. Holt běloši sem asi jiné věci dělat nechodí :-).

Po výměně peněz jsme šli na metro a jeli jsme na “Town Hall Station”, odtud jsme šli na budoivu 101 – než postavili budovu v Dubaji, tak to byla nejvyšší budova na světě – 508 m. Je z ní super výhled na město. Podívali jsme se, kde uvidíme nějaké historické budovy, abysme věděli, kam se pak máme vypravit. Koupil a poslal jsem odsud pohledy.

Potom jsme šli směrem k radnici. U ní byla zajímavá budova, tak jsme tam hned vlezli :-).

Mamka potom vymyslela, že s půjdeme podívat na “Chang-hei-shkův memoriál” – už tam byla, když tu trávila čas na cestě do Sydney a prý to tam stojí za to. Po cestě jsme si dali jídlo v KFC. Docela jsme je tam vyvedli ze stereotypu tím, že neumímě čínsky :-).

Pak jsme šli k memoriálu. Vážně to bylo zajímavé. Ten Chang-hei-shek musel být borec. Kromě 3 zemí prý dostal ode všech jejich státní vyznamenání. Dostal i československého bíleho lva.

Potom už jsme byli tak utahaní, že jsme zamířili do hostelu. Po odpočinku jsme šli na večeři. Zapadli jsme do jedné restaurace. Já jsem si dal mořské plody a mamka vepřové. Při odchodu jsem je zase vyvedl z míry tím, že jsem jim chtěl nechat dýško. Okamžitě mi ho vrátili. To by se u nás nestalo :-).

Potom už jsme šli jenom do hostelu, kde jsme ulehli a spali až do rána.

sobota 27.9.2008 – Odlet z Taipeie

Ráno jsme vstali, posnídali, sbalili se na cestu k jednomu chrámu. Měli jsme v plánu se pak ještě vrátit do hostelu a vystěhovat se před 12, kdy byl checkou time.

Cesta do chrámu nám dala docela zabrat, ale asi po 3/4 hodině jsme tam dorazili. Narozdíl od včerejška bylo teda škaredě, takže dnešní fotky se s těma včerejšíma asi nebudou dát srovnat, ale nefoťte, když už se na to místo životě nepodívate :-).

Po návratu z chrámu, jsme se opravdu vystěhovali a zamířili do centra i s batohama. To zase bude sranda :-).

V centru jsme si batohy nechal na hlavním železničním nádraží, potom jsme vyrazili na něco k snědku. Hodovali jsme u Meca :-). Po obědě už tak nějak nastal čas na to, abysme se dostali na letiště. Při cestě na autobus nás před ním odchytl taxikář, že nás tam hodí jenom o 30 $ dráž než autobus, tak jsme souhlasili. Takovou zběsilou jízdu jsem už dlouho nezažil. Normálně jsem se s ním bál :-). Ale na letiště nás naštěstí dopravil celé.

Na letišti jsme poměrně dlouho seděli a neměli co dělat – asi 2 hodiny. Potom jsme se konečně mohli checkinout :-).

A to je v podstatě konec mého autralského dobrodružství. Ještě napíšu, že jsme po mezipřistání ve Abu Dhabi přistáli ve Vídni, kam pro nás přijel taťka. Po přivítání jsme vyrazili na cestu domů. Musím říct, že to bylo docela nezvyk všude kolem číst ty české nápisy. A taky jezdit vpravo :-).

Austrálie rozhodně stojí za to. Můžu vřele doporučit :-).

(163)