Queensland

Konečně jsem se dočkal. Přečkal jsem 2 měsíce školy a práce a konečně jsou tu zase prázdniny. Tentokrát jsme se s Jirkou dohodli, že se pojedeme podívat do *Queenslandu* – to je stát na severozápadě Austrálie.

Plán byl následující. Nejdřív jsme měli letět do Cairns, tam jsme si chtěli půjčit auto, se kterým jsme to v okolí chtěli během 4 dnů procestovat. Potom jsme měli domluvenou relokaci auta z Cairns do Sydney (o tom, co to je relokace napíšu něco dál). Ze Sydney jsme měli namiřeno na Fraser Island – největší písečný ostrov na světě.

Nezní to špatně, co říkáte? 🙂

Takže, nejdřív zpátky k relokaci. Relokace znamená, že vám nějaká společnost půjčí auto více méně za symbolickou cenu (jako třeba $1/den) a vy ho musíte nekam přepravit za stanovenou dobu a většinou máte omezené kilometry. Ale z vlastní zkušenosti můžu říct, že se to vyplatí. Tedy za předpokladu, že vám záleží alespoň trošku na financích :-).

Cairns a okolí

Takže, jak už jsem psal, nejdřív jsme měli v plánu jet do Cairns, tam si půjčt auto a pojezdit okolí Cairns. A tak se taky stalo :-).

sobota 14.6.2008 – přílet do Cairns

Dnes ráno nebylo vstávání vůbec příjemné (jako kdyby někdy bylo 🙂 ). Museli jsme vstát už ve 4, abysme stihli všechno sbalit do batohů, nasnídat se a tak :-). A to jsme šli spát až kolem 1, protože jsme večer dostali sqělý nápad podívat se na nějaký film. Vyhrál to “Battlestar Galactica”. Podle toho, co jsem o tom četl, tak to měl být super film, ale pokud neznáte seriál, který mu předcházel (jako my), tak to za to nestojí. Ale to jsem trošku odbočil :-), zpátky k cestě.

Z domu jsme vyrazili kolem 5, šli jsme na autobus na letiště. Tam jsme dorazili kolem 6. Proběhl check-in, nástup do letadla. Tentokrát jsem si nic nezapomněl :-). A pak už tradá do tepla. Tentokrát jsem seděl u okýnka já, protože jsem bookoval letenky :-).

Po příletu do Cairns to bylo boží :-). Venku takové teplíčko, svítilo sluníčko – prostě paráda. Měli jsme objednaný hostel “Dreamtime”. Ten můžu vřele doporučit. Noc tam stojí $25 a co se mi strašně líbilo – mají pickup z letiště. Ve vybavení hostelu snad není ani jedna chyba Je tu všechno. Kromě kuchyně, sprch a záchodu jsou tu i pračky, bazén a samozřejmě ochotný personál.

Po ubytování jsme vyrazili na prohlídku města. Co nás děsně nas… (naštvalo 🙂 ), bylo to, že opravují lagunu, ve které jsme se chtěli vykoupat. Tak jsme si aspoň lehli na trávu a opalovali se, skoto jsem usnul :-). Ale nebojte, namazat jsme se nezapomněli :-).

Po opalovačce jsme vyrazili na prohlídku přístavu – moc pěkné. Cestou jsme se stavili na zmrzlinu. Mangové calipo je móóóóc dobré :-).

Po prohlídce přístavu jsme měli strašný hlad, tak jsme se zastavili na hambáče :-). Když jsem si ho objednával, tak jsem řekl, že ho chci: “Without potatoes” :-). Ženská za pultem se nestačila divit :-). A to jsem si myslel, že už se mi potatoes a tomatoes už nepletou :-). Potom jsme šli nakoupit na véču a na zítřejší snidani. A hurá do hostelu. Tam jsme potkali naši spolubydlící – američanka Katelin. Studuje prý na Novém Zélandu.

Pak jsme šli pofotit večerní Cairns. Stihli jsme i západ slunce. Už se těšte na fotky :-). Šli jsme až nakonec esplanády – tak tu říkají stezce kolem moře.

No a pak už jsme měli zase hlad, tak jsme pospíchal na večeři – měli jsme houbovou polívku s chlebem. Což mě přivádí k tomu, že jsme asi na chvilku opustili náš chleba na pokoji a nějaký nenažraný pták nám do něj vykloval dírky – mrcha :-). Pak jsme šli na pokoj, kde jsme potkali naši druhou spolubydlící pro tuto noc :-). Australanka Melinda. Je z Blue Mountains. Ptali jsme se kam v Austrálii jet a kam ne. Super pokec. Dokonce prý byla i v Praze :-).

Teď už se den chýlil ke konci. Následovala sprcha, večerní hygiena a večerníček 🙂 (2 díly Fututamy). A pak spát :-).

nedělě 15.6.2008 – krokouši

Dnes ráno jsme ještě mohli vstávat pozdě – v 8:30. To je ale naposledy, jinak bude budíček s východem slunce, abysme toho víc stihli. Auto jsme měli objednané od 10. Říkal jsem si, že teď to bude poprvé, kdy dostaneme auto, které jsme si objednali – měl to být Hyundai Getz. Ale i tentokrát jsme dostali bezplatný upgrade, takže jezdíme s Toyotou Corollou Ascent. A je to zase automat, já se tu toho manuálu snad nedočkám :-).

Nejdřív jsme jeli nakoupit něco k snědku. Na severu, kam máme namířeno má být všechno dražší. Po cestě se mi podařilo při odbočování vpravo vjet do protisměru – jsem šikulka :-).

Pak jsme doopravdy využili. Cairns jsme opustili směrem na sever cestou na Port Douglas. Naše první zastávka byla Mossman Gorge – krátká zastávka s walkem k vysutému mostu. Nejede se tam dlouho. Za tu chvilku zdržení to rozhodně stálo.

Potom jsme se pomalu blížili k řece, přes kterou nás měl převézt trajekt. Vzpomněl jsem si, že někde u toho přejezdu má být možnost výletu lodí na krokodýly. Když jsme uviděli velikou krokodýlí hlavu, tak už bylo jasné, kde to je :-). Bylo tam několik společností, se kterýma se mohlo jet. My jsme vybrali společnost s krokodýlem – měli malou modrou loď. Další možnost byla lodní vlak. Ještě že jsme se rozhodli takto. Jednak se s tou malou lodí daleko líp manévrovalo, taže jsme se dostali i na místa, kam bysme s tím vlakem neměli šanci. A jednak byl naprosto super průvodce. Vypadal, že nejede poprvé :-). Věděl toho fakt hodně. Ukázal nám asi 50 druhů ledňáčka 🙂 a jiných ptáků. Pak jsme konečně viděli krokodýla. On to byl teda spíš krokodýlek – prý měl asi tak rok, ale už můžu říct, že jsem viděl krokodýla ve volné přírodě. Vykládal nám o největším krokodýlovi v té oblasti – “Scar Face”. Nebudu vás napínat, i toho jsme viděli :-). Byl fakt velký, naštěstí se moc nehýbal, takže se jednak dobře fotil a jednak jsem se nemusel moc bát. Pak jsme viděli ještě jednu krokodýlici ve vodě. Původně jsem od toho teda čekal víc, ale špatné to nebylo. Nevím, nevím, jestli ještě někdy uvidím krokodýla ve volné přírodě.

Cestou na Cape Tribulation – to je nejsevernější místo v Queenslandu, kam se dá dostat normálnim autem – jsme se ještě stavili na “Jindalba Broadwalku”. Tam jsme se chtěli najíst, ale nějaká paní nám řekla, že kousek od parkoviště je kasuár, tak jsme neváhali, vzali foťáky a vyrazili na lov. Bohužel už asi někam zdrhl – mrcha :-). Sakryš. Tam jsme tam aspoň obešli kolečko v pralese.

Potom jsme se jeli ještě podívat na Cow Bay – byla tam pěkná pláž. Nasbírali jsme nějaké mušle a korály a vyrazili do “PK’s jungle village” – hostel, kde jsme měli na dnešek zamluvený nocleh. Už se totiž začínalo pomalu smrákat.

Po příjezdu do hostelu jsme se ubytovali a vyrazili jsme se ještě podívat na pláž. Tak mě napadá, tady je to samá pláž :-). Musíme tam ještě zítra na východ slunce.

Pak jsme se navečeřeli – najeli jsme na tasmánskou dietu – byly fazole :-). Večer jsme si dali v hospůdce pivko, a pak druhé – to je pohoda :-).

Dnešek bych zhodnotil velmi pozitivně. Akorát mohlo tošku víc svítit sluníčko.. Snad bude zítra.

pondělí 16.6.2008 – Port Douglas

Dnes ráno jsme vstávali v 6:00, abysme stihli východ slunce na pláži. Nebyli jsme jediní, kdo ho chtěl stihnout, ale nebylo nám to souzeno – bylo pod mrakem.

Potom byl v plánu jediný delší hike, který tu byl “k dispozici” – byl to 6 – 7 hodinový výlet. Ale protože bylo fakt hnusně, tak jsme si řekli, že to nemá cenu a šli jsme ještě spát. Fakt nás to hrozně mrzelo :-).

Podruhé jsme dnes vstávali v 8:30. Odhlásili jsme se z hostelu, nasnídali se a vyrazili na cestu. Dnes jsme toho neměli v plánu moc. V podstatě jsme chtěli jenom dojet do Port Douglasu a cestou se zastavit na zajímavých místech. A tak se i stalo :-).

Ještě před tím než jsme přejeli zpátky ferrynou, tak jsme se zastavili na několika menších trecích – výlety do pralesa. Výlet do Cape Tribulation nebyl špatný, ale kdyby bylo lepší počasí, tak to mohlo být mnohem lepší – snad příště :-).

Když jsme dorazili do Port Douglasu, tak jsme se nejdrív chtěli ubytovat. Jirkou vybraný hostel – “Parrot fish hostel” se ukázal jako super volba. Po chvíli bloudění se nám ho podařílo najít. V hostelu bylo všechno, co jsme potřebovali a ještě něco navíc :-). Nabízeli tam třeba zdarma kola na půjčení, čehož jsme samozřejmě využili a jeli jsme omrknout město a udělat nějaké fotky. Nejlepší část jízdy ale byla bezkonkurenčně jízda po pláži. Doporuřuju, je to docela sranda.

Potom jsme si chvíli zahráli pinec a v hostelu si dali véču – “fish and chips”. Pak jsme vyrazili objevovat krásy nočního Port Douglasu.

Tak mě napadá, že jsem ještě nic nepapsal o Švédkách :-). Včera na Cape Tribulation jsme v jídelně potkali nějaké Švédky. Nemohli otevřít konzervu, tak jsme jim vypomohli :-). Dnes jsme je potkali v našem hostelu. A  jak říkal Jirka, byla by sranda, kdyby byly s náma na pokoji. A světe div se – byly :-). Ale to je asi tak všechno :-).

Pak jsme tedy vyrazili na noční prohlídku. Pár fotek jsme udělali, ale moc k focení tam toho nebylo.

Po návratu do hostelu jsme chtěli jít psát deník a studovat průvodce. Potkali jsme ale Slováky, chvíli jsme s nima debatovali, pak jsme si přisedli. Měli víno – ufff…. :-). To bylo něco.

Vínová párty skončila tak, že skoro všichni Slováci naskákali do bazénu – potom je (vlastně i nás) od bazénu vyhodili, tak jsme šli spát. Normálně by to byl konec dne, ale tentokrát to normální nebylo :-). Když jsme přišli na pokoj, tak tam někdo děsně chrápal – byla to jedna z našich spolunocležnic. To se bude dnes usínat :-). Nakonec to ale bylo lepší než jsem čekal :-).

úterý 17.6.2008 – den plný překvapení

Budíka jsme měli nastaveného na 8. Nejdřív jsem si myslel, že po včerejšku nemůžeme vstát, ale překvapili jsme sami sebe.

Po snídani jsme vyrazili vstříc dalším dobrodružstvím. Po návštěve několika lookoutů (z jednoho se dalo startovat s padákem 🙂 ) – jsme dorazili do “Cairns Tropical ZOO”. Z původního vstupného $31 to bylo po slevě $25, což už je skoro rozumná cena. Bylo to tam super. Viděli jsme a konečně jsme si i vyfotili kukaburru – lednáček obrovský. Taky jsme udělali pár fotek kasuára. Když se nám to nepodařilo ve volné přírodě, tak aspoň takto. Já vím, že ve zlínské ZOO jsou taky, ale tohle je prostě jiné :-). Taky jsme si pohladili koalu – ten je tak heboučký :-). Za $15 jsme se s ním dokonce nechali i vyfotit. Super. Potom mělo přijít vyvrcholení – to kvůli čemu jsme se hlavně jeli – a to krmení krokodýlů. Měli tam teda pořádné macky, někteří měli pčes 4 metry. Ale krmení se zúčastnili spíš ti menší, ale i tak to bylo zajímavé. Škoda že nebylo víc teplo, to by byli akčnější. Před odjezdem jsem se ještě zašli podívat na pandu červenou – firefoxe. Vypadá vážně trošku jako ohnivá liška :-).

Podle itineráře jsme měli malé zpoždění, tak vyrazili směrem do Kurandy – malé městečko, ve kterém je zajímavé nádraží a kousek od něj jsou nádherné vodopády – Barron Falls. Vřele doporučuju. Cesta k vodopádům vede skrz prales – super.

Od Barron Falls jsme vyrazili směrem do Cairns a potom směrem do Yungabury, kde jsme měli přespat. Po cestě se mi nějak chtělo spát, tak mě Jirka musel vystřídat za volantem. Zrovna na tu nejlepší část cesty – serpentiny. Cestou jsme se ještě zastavili u dvou jezer, ale kvůli počasi jsme nefotili.

Poprvé jsme se Yungaburu projeli a hostel “On the Wallaby” jsme nenašli. Yungabura je malinká vesnice, ale hledání hostelu nám teda dalo zabrat. Museli jsme se 2x ptát na cestu. Ale nakonec jsme slavili úspěch. Hostel byl naprosto luxusní. Dorm stál $22. Hned po příjezdu se nás zeptali, jestli si dáme k večeři grilované maso. Stálo to $10. Neodolali jsme. Byla k tomu bramborová kaše. My si teda žijeme. Když to srovnám s Tasmánií, tak se teď pěkně rozmazlujeme.

Na večer jsme si v hostelu domluvili noční jízdu na kánoích a pozorování zvířátek. Jestli vás zajímá cena – tady je $30. Je to sice dost, ale stálo to za to. Můžu doporučit. Viděli jsme toho docela dost a navíc byla docela sranda.

Potom už nás čekala jenom postýlka. Ráno chceme vstávat v 5:45 – chceme se jít podívat k jezeru, jestli tam neuvidíme ptakopysky.

středa 18.6.2008 – den vodopádů

Nejdřív se musím přiznat, že jsme ráno nevstali. Přemlouvali jsme se, ale marně :-). Nakonec jsme vstávali až v 8:30. Venku bylo hnusně – jak jinak :-). Sbalili jsme věci a vyrazili na cestu.

První zastávka byla u Malanda Falls. Pokud tudy někdy pojedete a bude hezky, tak se tu stavte. Dá se tam totiž koupat, ale jinak to za to nestojí. Je to takový větší splav. Dál jsme jeli k městečku Mila Mila, u kterého byl okruh s vyhlídkou na troje vodopády. To byla paráda. U všech vodopádů se dalo koupat, ale my jsme nemohli – kvůli počasí. Vodopády se jmenovaly Mila Mila Falls, Zillae Falls a Elinjaa Falls.

Pak jsme se rozhodolvali, jestli se máme jet podívat na nejširší vodopády v Austrálii – Millstream Falls. Naštestí jsme se rozhodli, že tam pojedeme. Zrovna když jsme tam přijížděli, tak se udělalo hezky. Vyhlídka byla super. Škoda, že se tam nedalo koupat. Poobědvali jsme – fazole 🙂 a vyrazili dál.

Měli jsme namířeno směrem k městu Inisfail, chtěli jsme se podle počasí rozhodnout, jestli navštívíme Paronela park už teď nebo až cestou z Cairns do Sydney. Po cestě jsme se trošku ztratili a zajeli si asi 30 km. Bylo to zrovna v poněkud nevhodnou dobu, protože nám docházel benzín. Naštestí jsme k pumpě v Mila Mila stihli dojet dřív než benzín došel :-).

Pak už jsme v klidu vyrazili dál k městu Inisfail. Počasí nám nepřálo, tak jsme Paronela park nechali až na pozdějc. Jeli jsme se podívat k Josephine Falls. Taky se tam dalo koupat – sakra :-).

Po vodopádech už nás čekalo jenom městečko Babinda a kousek od něj “The Boulders”. Babindu jsme jenom projeli, cestou nás tam totiž nic nezaujalo a na bouldrech jsme udělali mini-trek. Zase se rozpršelo.

Rozhodli jsme se, že tentokrát přenocujeme na parkovišti. Po 7 hodině byla venku tma jako v pytli. Ještě že má Jirka PDA-čko s Futuramou a Přátelema :-).

Každou chvíli tam jezdilo nějaké auto, pravděpodobně kontrolovat, jestli tam někdo nestanuje. My jsme měli ale připravenou super výmluvu: “Cheme jít večer pozorovat zvířata.” A málem jsme doopravdy šli :-). Na kutě jsme šli v 9:30.

čtvrtek 19:6:2008 – volný den

Dnes jsme vstávali vcelku brzo. Jednak jsme chtěli brzo vyjet a hlavně spaní v autě není to samé jako spaní v hostelu. Jsme nějací zhýčkaní :-).

Původní plán byl, že když bude ráno hezky, skočíme ještě jednou na prohlídku balvanů. Hezky nebylo, takže této legrace jsme byli ušetřeni.

Na cestu jsme vyrazili po snídani – kolem 8. Jeli jsme přímo do Cairns. Vzali jsme benzín, zastavili se v hostelu – zase “Dreamtime hostel” – nechali jsme tam nějaké věci a jeli vrátit fáro. Při vracení auta se nezapomeňte podívat pod sedačku :-). My jsme tam zapomněli láhev a ponožku a pak jsme se pro to museli vracet. Ok Jirko, jako bych tě slyšel – byla to moje chyba :-).

Ubytovali jsme se v hostelu a vyrazili jsme se slunit. V Cairns bylo totiž nádherně. Slunění nám vydrželo dlouho. Tentokrát jsme neudělali stejnou chybu jako v březnu na “Bondi Beach” a namazali jsme se :-). Já jsem něco pofotil, zatímco Jirka se tam válel :-). Po vyhřívání na trávě jsme poslali pohledy a nakoupili jsme, to se bude hodit :-).

A to je v podstatě všechno, co se dnes přihodilo. Týýýý jo, jak se tak na to dívám, tak dnešek je na zážitky pěkně chudý :-). Ale zítra si to určitě vynahradíme – jedeme na korálový útes.

pátek 20.6.2008 – korálový útes, potápění

Budík nám zvonil v 6:30. Myslel jsem si, že si dělá srandu, ale nedělal. Nasnídali jsme se a vyrazili jsme do přístavu. Měli jsme tam být v 7:30. Tam jsme se měli nalodit na loď jménem “Tusa” a vyrazit na korálový útes. A tak se i stalo.

Měli jsme zaplacený výlet se šnorchlováním a přemýšleli jsme o tom, že si zaplatíme jeden ponor s instruktorem. Cesta na korálový útes byla super. Velké vlny, loď po nich skákala. Vypadalo to skoro jako na horské dráze a trvalo to skoro hodinu. Ohledně toho potápění vás nebudu napínat, zaplatili jsme si ho. Jeden ponor stál $65. Nejdřív bylo ovšem školení, kde nám vysvětlili, jak se co dělá. Jak se signalizuje a co ve vodě můžeme a co nemůžeme dělat. Potom jsme naskákali do vody. V naší skupině jsme byli 4.  Já s Jirkou a dva cizinci. Jeden byl vyřazen hned na začátku – nějak se mu nedařilo podvodní cvičení a ten druhý byl magor :-), ale o tom až za chvíli. Po zážitku z Turecka jsem se bál, že až budeme sestupovat, tak to bude zase problém, ale tentokrát šlo všechno hladce. Pod vodou jsme byli asi 20 minut. Byla to nádhera.

Když jsme vylezli zpátky na loď, tak nám řekli, že za dalších $35 můžeme mít další dva ponory. No, nevužili byste toho? 🙂 My jo :-). Druhý ponor byl na stejném místě jako první, akorát jsme se cítili uvoněnějc, takže jsme se mohli víc dívat kolem sebe.

Po vynoření byl čas akorát na oběd. Zatímco jsme se cpali všemožnýma dobrotama, tak jsme se přesunuli na jiné místo, kde jsme šli pod vodu potřetí. Třetí ponor byl nejlepší. Propolouvali jsme dírou v korálech, viděli velkou rybu, spousty malých. Jéééé, to bylo paráda.

Nastal čas napsat něco o magorovi, který se s náma potápěl. Že mu trvalo dlouho než se mu povedlo dostat se dolů to bych mu odpustil. Štval mě ale tím, že se všude cpal. Musel tam být jako první. Mě i Jirku několikrát kopnul. Tak mě napadá, že to skoro vypadá, jako bych na něj žaloval :-). Super, jdu pokračovat :-). Instruktor nám říkal: “Zůstaňte u mě.” a ten magor se jednou rozhodl, že poplave pryč. Už jsem ho ve vodě skoro neviděl, když se konečně otočil a když viděl, že ho instruktor volá, tak se teda vrátil. A to je celá žalovníčkova vsuvka :-).

Po třetím vynoření jsme byli tak hotoví, že už jsme ani nešli šnorchlovat. Abych nezapomněl, normálně jsem se pod vodou zranil – kopl jsem do korálu, aúúúú :-).

Pak už následovala cesta zpátky. Jak se to tak houpalo, tak se mi udělalo docela šoufl. Naštěstí jsem to zaspal. Musím se pochlubit, dostali jsme certifikát z toho, že jsme absolvovali “introductory dive” – heč :-).

Po úspěšném přistání v přístavu jsme šli rovnou do hostelu. Následovala sprcha, fuj ta sůl lepí :-). Pak jsme se šli mrknout, kde budeme vyzvedávat za 4 dny auto na cestu zpátky do Sydney. Je to asi 20 minut chůze z hostelu.

Tak a teď už jenom relax, chtěli jsme si pustit Přátele, ale Jirka si vzpomněl, že je dnes večer na pláži “fire show”, tak jsme popadli foťáky a hurá na ni. Snad z těch fotek něco vyjde.

Po návratu do hostelu už byl vážně jenom relax s Přátelema :-).

sobota 21.6.2008 – rafting

Dnešní vstávání bylo drsné. Budík na 5:45. Museli jsme se nasnídat, zabalit poslední věci a v 6:35 čekat před hostelem, kam pro nás měl přijet autobus společnosti “Raging Thunder” a měl nás zavést na řeku “Tally” na rafty. Samozřejmě měl zpoždění :-). Zavezl nás tam, kde jsme se byli včera večer podívat ohledně půjčení auta, byl to sousední barák :-). Tam jsem přesedli do většího autobusu a jeli dál. Když říkám většího, tak tím myslím obrovského. Autobus pro 71 pasažérů jsem ještě neviděl.

Na místo jsme dorazili asi po 2 hodinách jízdy. Aspoň jsme se trošku dospali. Půjčil jsem si tam boty do raftu, abych nemusel jet v sandálech, které mě tlačí. Nepromokavou bundu jsem si nepůjčil.

Hned na začátku mi dali přezdívku “speedo”. Prý podle typu plavek, které mám. Australani jsou divní, neví, co se nosí. Asi by nejradši chodili do vody v kalhotech nebo co :-).

Pak jsme konečně vyrazili. V raftu nás bylo i s průvodcem 7. Kromě Jirky a mě ještě rodinka z Brisbane (taťka, dva synové a jejich známý z USA).

Hned na začátku nás instruktor donutil naskákat do vody. Brrrr…, ta byla studená :-). Projížděli jsme peřeje a splavy. Bylo to super. Dokonce jsme i jednou zachraňovali lidi, kteří vypadli z jiného raftu.

Po 2 hodinách jízdy následoval oběd. Byly burgery. Měl jsem šílený hlad, tak jsem si dal 2 :-). Těsně před vysednutím na oběd jsme projížděli kolem vodopádu a co myslíte, že se stalo? Ano, instruktor nám pod ním dopřál sprchu :-).

Po obědě jsme pokračovali. To jsme s Jirkou seděli vepředu. Tam to bylo o hodně zajímavější. Byli jsme daleko mokřejší :-).

Odpolední část trvala taky asi 2 hoďky. Těsně před koncem nás instruktor schválně převrátil. To se nám moc nelíbilo :-). Pak jsme se převlékli a vyrazili na cestu zpátky. Cestou jsme se stavili na pivko a na prohlédnutí a případný nákup fotek z dnešního dobrodružství.. Nekoupili jsme je, $16 za jednu a $10 za kařdou další se nám zdálo prostě moc. Mohli jsme mít i všechny za $40, ale i tak to nebyla moc pěkná cena :-).

Po příjezdu do hostelu jsme si dali večeři, pár dílů Přátel a tradá do postele.

22.6.2008 – Fitzroy Island

Dnešní program byl relaxační, konečně :-). Jeli jsme s naší německou kamarádkou – Malin – na Fitzroy Island.

Ráno jsme se nechali autem z hostelu hodit do přístavu, kde jsme doplatili zabookované lístky na loď. Stálo to $42, což je oproti minulým dnům poměrně malá útrata :-).

Cesta tam byla super. Loď zase pěkně skákala po vlnách. Museli jsme se přesunout z horní paluby dolů do bezpečí :-). Cesta tam trvala asi 50 minut.

Na ostrově jsme měli v plánu udělat 2 hiky, ležet na pláži a koupat se v moři. Dobré plány, ne? 🙂

Jako první jsme vyrazili na hike k majáku. Bylo to jenom 2,8 km, ale ten kopec. To jsem teda nečekal :-). Ale zvládli jsme to. Maják byl sice škaredý, ale i tak ho vyfotil :-). Pak jsme šli na nejvyšší místo ostrova, odkud byl nádherný výhled. Foukalo tam jako blázen. V jednu chvíli jsem si myslel, že mě to snad odfoukne :-).

Kvůli tomu, že se tam stavěl obrovský hotel – velký jako kráva :-), tak jsme se museli vrátit stejnou cestou, nemohli jsme udělat kolečko.

Teď bylo v plánu leháro na pláži – “Nudey Beach”. Takovou pláž jsem ještě neviděl. Byla celá z korálů. Bylo to zajímavé, ale pěkně blbě se po ní bosky chodilo. Blbli jsme ve vodě. Plavat se moc nedalo, foukal vítr a byly velké vlny. Taky jsme se opalovali – prostě pohoda :-). Sice jsem se namazal, ale i tak se mi podařilo se trošku se spálit. Doufám, že to nebude bolet. Nebolelo :-).

Pěkné chvilky na pláži jsme přerušili druhým výletem, tentokrát k “Secret Garden”. Byl to výlet do pralesa. Nic extra, ale vzhledem k tomu, že to tam trvalo asi 10 minut, tak to za to stálo.

Pak jsme udělali pár hromadných fotek a už byl pomalu čas odjezdu. Loď vyrážela v 16:30.

Po návratu do přístavu jsme pádili do Colesu něco nakouit. Už jsme totiž neměli vůbec nic. Pak jsme uvařili véču. Dnes jsme měli raviloli – mňam :-).

Po večeři jsme byli domluvení s Malin, že skočíme do města na zmrzku. Byla tam včera a nemohla si to vynachválit, tak jsme byli zvědaví. Měla pravdu. Sice chtělo za 3 kopečky $6, ale to byly jiné kopečky než u nás. Málem jsem to nesnědl.

Malin si na zítřek zamluvila výlet na Cape Tribulation, to znamenalo, že už se tu s ní neuvidíme, tak jsme se rozloučili a šli na kutě.

pondělí 23.6.2008 – Palm Cove

Dnes ráno jsem stejně jako včera chtěl vstávat v 5:45, abych stihl východ slunce, ale za boha jsem se nemohl přemluvit. Zítra mám poslední šanci, tak uvidíme, jak to dopadne :-).

Nakonec jsem vstával v 8:30. Po snídani jsme se sbalili a vyrazili do města na autobus. Netušil jsem, že Palm Cove je tak daleko. Jeli jsme tam přes hodinu. Jedna zastávka byla i “Cairns Tropcal ZOO”, kde jsme se dřív fotili s koalou, takže k tomu, aby se sem člověk dostal není potřeba auto – dobré vědět :-).

Když jsme dorazili na Palm Cove, tak jsme šli rovnou na pláž. Taková malá odbočka, víte, co to znamená “Cove”? Protože já jsem to až donedávna nevěděl. Je to zátoka. A teď zpátky. Na pláži jsme udělali pár fotek. Pak jsme se rozhodli, že půjdeme po pláži směrem ke Cairns. Byla to taková pěkná procházka. Škoda, že s Jrkou :-). Mohla být romantika. Došli jsme na Cliffton Beach. Cestou jsme si dali sendviče.

Zpátky do Cairns jsme dorazili autobusem kolem 4. A zase hurá nakupovat, udělat večeři a relaxovat před velkým dnem. Zítra si půjčujeme auto a vyrážíme zase do zimy – do Sydney.

Na pokoji jsme měli zase nové spolunocležníky. Slečnu ze Sydney a nějakého kluka. Když se tak nad tím zamyšlím, tak jsme po cestě potkali daleko víc holek než kluků, kteří by cestovali úplně sami. Docela se divím. Asi jsou holky dobrodružnější povahy :-).

Cesta z Cairns do Sydney

úterý 24.6.2008 – půjčení auta, začátek jízdy směr Sydney

Je to k nevíře, ale je to tak. Jedna část dovolené skončila. Ale na druhou stranu další zase začala :-). Z Cairns do Sydney je to 2700 km,  my naštěstí můžeme najezdit o něco víc – 3400 km. 30.6.2008 v 15:00 musíme být v Sydney, takže na tuto cestu máme 6,5 dne – není to moc :-). Budeme muset najezdit v průměru skoro 600 km denně.

Abych nezapomněl na východ slunce. Samozřejmě, že jsem nevstal :-).

Původně jsme si měli auto vyzvednout až v 10, ale říkali jsme si, že tam půjdeme už dřív. Třeba nám ho půjčí a budeme mít o 2 hodiny víc. A vážně nám ho půjčili :-). Po vyřízení papírování a obhlídce auta – je to VW Transporter předělaný na campervan. Vypadá to fakt dobře – na dovolenou pro 4 lidi jako dělané :-). Má to snad všechno, co člověk může na takové dovolené potřebovat – vařič, teplou vodu, ledničku, televizi, DVD, nádobí, dokonce i varnou konvici a topinkovač :-).

Takové doporučení, když si budete půjčovat auto, tak si ho ze všech stran vyfoťte. My jsme to neudělali a málem jsme na to doplatili, ale o tom až pozdějc.

Z půjčovny jsme jeli (já jsme řídil 🙂 ) zase do hostelu, kde jsme si nechali nějaké věci. Rozloučili jsme se s hostelem a už jsme skoro vyrazili na cestu :-). Před tím jsme ale ještě museli na nákup na cestu. Nákup za $80 jsem ještě neudělal :-).

V 10 hodin jsme už byli připravení vyrazit. Cesta po východním pobřeží Austrálie může začít. Juchůůůůů.

S autem jsme si vypůjčili i GPS-ku, nastavili jsme ji na náš první cíl – Paronela park a vyrazili jsme.

K parku jsme dorazili někdy po 12. Vstupné tam stálo $30, pro studenty $28 (velká sleva 🙂 ). Podle fotek z internetu to tam mělo vypadat nádherně. Jako špatné to nebylo, ale že bych to musel vidět 2x, to zase ne. Srávili jsme tam něco přes hoďku.

Stala se nám tu jedna nepříjemnost s autem. Vepředu chybí jeden plastový díl. Nejsem si jistý, jestli tam na začátku byl nebo ne. A tady by se nám hodili ty fotky auta :-). Jsem zvědavý, kolik nám za něj naúčtují.

Naše další zastávka byla Misson Beach. Pláží jsme už viděli hodně a tahle nebyla ničím vyjímečná. Prostě normání krásná pláž :-).

Odtud nás čekala pěkně dlouhá cesta k místu, kde jsme chtěli přenocovat – Airlie Beach. Museli jsme jet i v noci. S jízdou jsme skončili kolem 10. Urazili jsme 650 km – slušné :-).

V noci se moc dobře nejezdí. Hlavně když nám všichni říkali, že klokani rádi skáčou pod kola :-). Nakonec jsme jízdu vymysleli tak, že když pojedeme sami, tak jedeme kolem 80 km/h, ale když nás někdo předjel, tak jsme se ho drželi zuby nehty, ikdyž jel třeba 120, že Jirko :-).

Po přijezdu jsme byli tak utahaní, že jsme v autě složili postel a zalehli.

středa 25.6.2008 – Cape Hillsborough National Park

Když jsme se ráno probudili, tak bylo venku pěkně zamračeno. “To zas bude den.”, říkal jsem si.

Prohlídli jsme si Airlie Beach – mají tam pěknou lagunu – a vyrazili jsme dál. Chtěli jsme se podívat na jeden lookout kousíček od Airlie Beach, ale nějak jsme ho minuli. Tak doufaám, že vy ho neminete :-).

Dál jsme chtěli vidět Creek Falls, ty jsou taky koušíček. Vedla tam ale unsealed road (nezpevněná silnice) a s tímto autem jsme po ní jet rozhodně nechtěli.

Následoval národní park Cape Hillsborough – zlatý hřeb dnešního dne. Sem opravdu doporučuju zajet. Jednak je tu nádherná pláž – ty jsou ty sice skoro všude, ale jsou tu i jiné “atrakce”. Jsou tu celkem 3 walky. My jsme si vybrali ten nejdelší, který vedl na ostrov. Dalo se tam přejít suchou nohou, ale pouze při odlivu. Bylo zrovna přesně mezi odlivem a přílivem, tak jsme si řekli, že to zkusíme. Šli jsme nejdřív po pláži, na ostrůvek to šlo hladce. Počasí nám přálo, tak jsme fotili jako urvaní :-). Když jsme se vraceli, tak jsme se tam suchou nohou už skoro nedostali. Ještě tak 15 minut a nevím, nevím, co bysme dělali :-). Cestou zpátku jsme navštívili lookouty, ze kterých jsme si mohli park pěkně prohlídnout.

Jako další cíl jsme měli zaznačené město Sarina, ale podle průvodce tam nic není, tak jsme ho s radostí vynechali :-). Aspoň dnes dojedeme dál. Původně jsme si říkali, že bysme dne mohli dojet až k městům Agnes Water a 1770, ale nakonec jsme nocovali u městečka Borovan – kousíček před odpobočkou ke zmíněným městům.

Museli jsme se rozhodnout, jestli pojedeme na města nebo na národní parky (Kroombit NP a Cama Gorge NP). Do Kroombitu je potřeba 4×4 a kvůli jednomu parku se nám tam jezdit nechtělo. Takže bylo rozhodnuto – zítra se můžeme těšit na města Agnes Water a 1770.

Před tím, než jsme šli spát jsme si pustili film – “Finding Nemo”. V Austrálii jsem ho ještě neviděl.

Dnes jsme jeli jako šílení. Ujeli jsme ještě o 130 km víc než včera. Tachoometr se zastavil až na 1430.

čtvrtek 26.6.2008 – Rainbow Beach

Ráno jsme vstávali podobně jako včera, kolem 7. Po ranní hygieně jsme vyrazili na cestu. Město s názvem 1770 – to jsou věci :-). Nečekejte od toho žádné zázraky. Vyfotil jsem si aspoň ceduli :-). Kdyby vás zajímalo, proč je to zrovna 1770, tak je to proto, že natomto místě v roce 1770 přistál James Cook. Jeho první přistání v Queenslandu.

Odtud jsme jeli do Bundabergu. Tam je nejznámější australká destilerka. Původně jsem chtěl jít na její prohlídku, ale trvalo by to přes hodinu a tolik času jsme si nemohli dovolit. Tak jsme udělali aspoň pár fotek z venku, koupil jsem magnet a jeli jsme dál. BTW prohlídka stála $20, nebo $25 i kecama o historii. Mezi informacema jsme si tam přečetli, že tu byl český ochutnávač. Když jde o alkohol, tak v tom jsou Češi machři :-).

Z Bundabergu jsme jeli na Rainbow Beach. Ta sama o sobě není nic moc, ale je tam trek na místo s barevnýma pískama a tam je to paráda. Je tam nádherný útes, písek všude kolem (strašně mi to připomínalo Saharu v Maroku). A když se tam, jako my, dostanete při západu slunce, tak to nemá chybu.

Odsud už jsme jeli jenom asi 40 km do Tin Can Bay, kde jsme přenocovali na parkovišti u veřejných záchodků :-). Ráno mezi 8 a 10 hodinou tu má být zajímavá atrakce – krmení delfínů. Uvidíme zítra.

Dnes to bylo na kilometry slabší, ujeli jsme jenom 450.

pátek 27.6.2008 – hektický den

Vstali jsme těsně po východu slunce. Jak jsme zjistili, tak kolem parkoviště, kde jsme nocovali to vypadalo docela pěkně, tak jsme tam udělali pár fotek a jeli jsme se mrknout na krmení delfínů. Přijeli jsme tam kolem 8, což se ukázalo jako spávný okamžik. Už tam byla spousta lidí. Nejdřív jsme si vyslechli přednášku o delfínech, potom jsme si delfíny vyfotili a jako zlatý hřeb jsme si za $1 mohli koupit rybu, kterou si od nás delfín vzal – super.

Po této atrakci jsme naprogramovali Kláru – tak říkáme naší GPS-ce 🙂 do Noosa National Parku. Bylo to asi 80 km.

Když jsme dorazili na místo, což nebylo úplně jednoduché, ale Klára je šikovná 🙂 a donavigovala nás správně, tak jsme zaparkovali a vydali jsme se na výlet – byl to trek č.4. Jirkovi ho doporučila paní v informačním centru. Po cestě byly pláže, útesy – prostě nádhera. Došli jsme asi do půlky treku a otočili jsme to, protože jsme toho měli na dnešek naplánovaného ještě hodně. Trvalo to něco málo přes hoďku.

Odtud jsme jeli směrem na Brisbane do Glass House NP. Cestou jsme projížděli kolem “Australian National ZOO” – to je ta, kde byl Steve Irvin. Zastavili jsme se tam a vyfotili jsme si to aspoň z venku. Vstupné stálo $52 pro dospělého a $41 pro studenty. Vypadalo to obrovsky – asi by se tam dal strávit celý den. Z Brisbane sem jezdí autobusy zdarma – to se bude možná někdy příště hodit :-).

Pak jsme konečně vyrazili do Glass House NP. Byly tam pěkné hory. Škoda, že jsme tam  nemohli zůstat dýl a jít na nějaký hike. Dojeli jsme jenom na lookout, vyfotili to tam a vydali se na “scene walk” – pokud chcete zabít 10 minut života, nebo se jen tak projít lesem, tak tam běžte :-), jinak je to ztráta času.

Odtud jsme už naprogramovali Kláru směr Brisbane. Tam jsme dorazili něco málo po 4. Zaparkovali jsme na placeném parkovišti za $17 na hodinu a tradá na prohlídku města. Když nám Malin říkala, že je Brisbane malé, tak jsem si představil něco jako je třeba Cairns nebo Zlín, ale tohle je velké asi jako Praha. Tak velké město jsme v takové rychlosti ještě neviděl. Jirka navigoval, já jsem fotil :-). K autu jsem se vrátili asi za hodinu a 10 minut, ale za parkování jsme museli zaplatit jako za hodinu a půl – $26 – vyděrači :-).

Nemít GPS-ku, tak nevím, nevím, jak bysme se z Brisbane vymotali. Z Brisbane jsme vyrazili směrem na Byron Bay. Protože byl pátek večer, tak byla dorava příšerná. Nakonec jsme se ale ven dostali :-).

Nocovali jsme asi 40 km od Byron Bay* na parkovišti pro karavany. Večer nemohl chybět film.

sobota 28.6.2008 – Byron Bay

Hned po snídani a ranní hygině jsme vyrazili do Byron Bay. Slyšel jsem, že to tam má být super, tak jsem byl zvědavý.

Nejdřív jsme se jeli podívat k majáku, kde jsme zaparkovali a šli jsme na malý výlet. Jak jsme tak šli po pobřeží, tak jsme viděli lidi, jak se dívají na moře. “Na co se asi tak dívají?”, říkali jsme si. Pak jsme to zjistili. Plavali tam velryby. Bylo to docela daleko, takže fotit se to nedalo, ale už můžu říct, že jsem viděl velrybu :-). Potom jsme viděli i delfíny a ti dokonce i skákali. Přece jenom jsou to delfíni skákaví, že jo? 🙂

Dostali jsme se mimo jiné i na nejvýchodnější bod Austrálie – mám fotku :-).

Pak jsme se ještě jeli mrknout na pláž, ale nebyla nic moc, tak jsme jeli dál – směrem na Dorigo NP.

Tam jsme přijeli těsně před západem slunce. Ještě jsme stihli udělat pár fotek, a pak už bylo jenom kino a cesta do postele.

neděle 29.6.2008 – Dorigo National Park

Dnes v noci byla ukrutná zima. Sice jsem se ve spacáku zapnul, ale ani to nepomohlo. Doufám, že to nebylo jenom tím, že jsme tak moc na jihu, ale hlavně tím, že jsme nocovali 1000 m nad mořem. Nakonec se naštěstí ukázalo, že to bylo tou nadmořskou výškou, uffff… Už jsem se lekl, že taková zima bude i v Sydney.

Ráno jsme udělali krátký okruh v parku a zase jsme pádili. Přece jenom už zítra máme být v Sydney. Zní to skoro neskutečně.

Dnes jsme toho v plánu moc neměli. V podstatě jsem jenom mířili do Port Stevens, kde jsme chtěli přenocovat.

Na místo určení jsme dorazili kolem 9. Nejdřív jsme zaparkovali u nějakého supermarketu a šli jsme omrknout město. V informacích jsme zjistili, že kousek od nás by měl být karavan park, tak jsem tam vyrazili. Nakonec jsme ho nenašli, ale každopádně jsme si polepšili. Naše nové parkoviště u sebe mělo záchody :-).

Dnes dávali v kině “Příběhy obyčejného šílenství”. A pak už následovala poslední noc v autě.

pondělí 30.6.2008 – příjezd do Sydney

Budíček byl zase kolem 7. Po prohlídce Norman Bay jsme vyrazili. Bylo před náma posledních 400 km.

Po cestě se v podstatě nic zajímavého nestalo. Byli jsme zvědaví, jak nás Klára provede přes Sydney. Nejdřív jsme chtěli je domů, nechat tam věci a až potom vrátit auto na Milperu.

Zajímalo mě, jestli pojedeme tunelem nebo přes “Harbour Bridge”. Klára nás dostala, jeli jsme úplně jinudy :-). Nikdy jsem si nemyslel, že pojedu centrem Sydney a budu přitom řídit. Dokonce jsme jeli i kolem školy :-).

Domů jsme dorazili bez větších problémů. Přivítali jsme se se Zuzkou, vybalili jsme věci a hlavně jsme se po týdnu osprchovali – to je paráda být zase člověkem :-).

Pak nás čekala ještě cesta do půjčovny. Při té jsem asi udělal pár přestupků, ale za to může Klára – nejasně navigovala :-). Při vracení auta jsme měli strach, aby nepřišli na ten chybějící plast. A světe div se, nepřišli :-). Tak a teď už se jenom bojím těch pokut za rychlou jízdu :-).

Z půjčovny nás hodili na vlak,  odkud jsme jeli na “Bondi Junction”s Léňou kupovat notebook. Pořídila si lepší než mám já. Bůůůů :-).

Tak a to je konec naší cesty do Queenslandu. Ale nezoufejte pozítří jedeme na další dovču – tentokrát na Fraser Island.

úterý 1.7.2008 – odpočinkový den

Dnes to byla paráda. Mohl jsem vstávat, kdy jsm chtěl. Oholil jsme se – takže jsem vypadal ještě o trošku víc jako člověk než před tím :-).

Odpoledne jsem šel s Léňou reklamovat počítač. Nakonec všechno dobře dopadlo. Sláva :-).

Večer jsme šli do kina na “Kung Fu Pandu”. Šli jsme ve třech – Léňa, Michal a já. Mě se to moc líbilo, Michal byl neutrální a Léňa to kritizovala. Ale to bylo tím, že tak 3/4 filmu prospala :-).

Taky jsme se dnes zabalili na zítřejší cestu. Strašně se těším.

Fraser Island

Když jsme se rozhodli, že pojedeme na Fraser, tak jsme měli na výběr v podstatě 2 možnosti. Jedna byla jet tam ve skupině 10 lidí s tím, že nám společnost dá k dispozici auto, stany, vařič atd. a vypustí nás na 3 dny na ostrov :-). Druhá možnost byla zúčastnit se organizované cesty autobusem se 40 lidma.

Nakonec jsme si vybrali první variantu. Docela jsme se báli toho, jaké lidi tam dostaneme, aby jsme se s nima byli schopní domluvit. Ale jak se nakonec ukázalo, tak to bylo super

středa 2.7.2008 – cesta do Hervey Bay

Dnes jsme vstávali zase brzo – před 6. Dokonce bysme dnes stihli i východ slunce :-). Letadlo nám letělo v 7:35. Na letišti si mě vybrali pro náhodnou kontrolu. Asi vypadám jako terorista :-).

Po příletu do Hervey Bay jsme jeli shuttlem do hostelu – “Palace hostel”. Ubytovali jsme se a šli jsme nakupovat. Nejdřív jídlo a potom suvenýry. Koupil jsem móóóóc magnetů 🙂

Potom jsme šli na pláž. Tož pěkné :-). Pak jsme udělali asi 15 km procházku. Byl jsem úplně KO. Následovala večeře – koupili jsme si kuře (to už jsem neměl strašně dlouho – mňam 🙂 ). Taky jsme nakoupili alkohol na Fraser a vlastně i na dnešek :-).

čtvrtek 3.7.2008

Ani dnes jsme se pořádně nevyspali. Checkout z hostelu byl naplánovaný na 6:30 a úvodní schůzka ohledně výletu měla být kolem 7. Naštestí byla schůzka přímo v hostelu, takže se nemuselo nikam daleko cestovat. Sešlo se tam skoro 30 lidí. Všichni vypadali mladě, což nás docela potěšilo :-).

Nejdřív jsme byli donuceni se podívat na nějaké video. Kde nám říkali, jak se na ostrově chovat. Že nemůžeme vyhazovat odpadky, kde se nám zlíbí, že nemáme krmit psy dingo a podobně. Taky jsme se dozvěděli, jak se má na ostrově řídit. Doufal jsem, že se k tomu taky dostanu :-). Potom nás rozdělili do skupin. Na lidičky jsme měli, myslím si, docela štěstí. Ve skupině nás bylo 10 (Zuzka, Genel, Julie, Kate, Becky, Emily, Jirka, Joe, Gerry a já  – ufffff…. vzpomněl jsem si 🙂 ).

Po instruktuážním videu nás zavezli do garáže, ukázali nám, co všechno nám půjčí. Řekli nám, jak to sbalit do auta. Pak nás pustili nakupovat. Jeli jsme do Woolworthu (supermarket). Jídlo pro 10 lidí na 3 dny nás stálo $100. Vzhledem k tomu, že každý dával $15, tak nám zbylo ještě $50 na pivo :-). A vzhledem k tomu, že každý s sebou měl i nějaký vlastní alkohol, tak ho opravdu nebylo málo :-).

Potom jsme měli chvilku volnou, tak jsme relaxovali a seznamovali se :-). Ferry na ostrov měla jet v 11. Když jsme dorazili k místu, odkud jsme měli odplout, tak jsme jídlo a pivo zabalili do chladících boxů, které jsme dostali. Při této příležitosti jsme zjistili, že s sebou máme asi 130 plechovek alkoholu :-).

A potom už se konečně vyrazilo. Cesta tam trvala asi 50 minut. Nejdrív řídila Kate. Jízda byla docela sranda. První den bylo v plánu dojet až k Lake Wobby. My jsme ale kvůli nízkému přilivu vyráželi pozdějc, tak bylo skoro od začátku jasné, že to nestihneme. První den jsme v podstatě nic zajímavého neviděli. Teda kromě hord písku úplně všude :-). Tábor jsme rozbalili kousíček před odbočkou na Lake Wobby. Vybalili věci a postavili stany.

Po postavení stanů jsme udělali véču. Na dnešek bylo v plánu barbeque a párečky. Mňam :-). Potom už jsme spokojeně seděli před stanem a hráli hry. Spát jsme šli kolem 11.

Večer se za náma přišel podívat dingo :-). Tak je to pravda, žijou tu :-).

Dnešek byl super. Dokonce i počasí nám přálo. Jen aby to vydrželo.

pátek 4.7.2008

Druhý den na Fraseru. Vstával jsem kolem 7. Zatím moc lidí vzhůru nebylo. Ve čtyřech jsme vyrazili na ranní procházku – Zuzka, Genel, Jirka a já. Po cestě nám začalo pršet – super. Že jsem včera o tom počasí vůbec něco říkal :-). Než jsme se stihli vrátit zpátky, tak jsme byli totálně promočení. Naštěstí po chvíli přestalo a za nějakou tu hoďku jsme dokonce i uschli :-).

Po snídani – měli jsme mysli tyčinky a chleba s marmeládou – jsme zase vyrazili na cestu. Ráno jsme jeli k jezeru Lake Wobby, které jsme nestihli včera. Dali jsme tam menší hike. Asi po půl hodině jsme dorazili k jezeru bylo to tam super. Chvíli jsme tam pobyli a vyrazili zase zpátky. Po cestě zpátky nás zase zastihl déšť. Na chvilku jsme se schovali pod stříškou, ale nakonec jsme se rozhodli k autu doběhnout. Ufff… to byla fuška :-).

Potom jsme jeli po pláži na západě ostrova směrem na sever. BTW pláž se jmenuje “75 mile beach”. Po cestě jsme se stavili u vraku lodi na pláži. Paráda. Pak jsme jeli ještě dál na sever. Po cestě jsme minuli Pinacles a Red Canyon. Škoda, že jsme se tam nestavili, ale většina byla proti.

Dorazili jsme až k Champagne Pools, tam jsme se zastavili. Nevim, proč se tomu říka zrovna Champagne Pools. Každopádně je to tam pěkné. Dokonce jsme v dálce viděli i skákat velryby. Ale fotit to nešlo – moc daleko.

Potom jsme jeli doplnit zásoby vody, koupit led a někteří i cigarety. BTW 7 lidí v naší skupině kouřilo – děs :-).

Potom jsme jeli po pláži zase směrem na jih. BTW Řídil jsem já. Řídit auto po pláži je boží :-). Tábor jsme postavili skoro na stejném místě jako včera. Zase jsme udělali véču, tentokrát byly těstoviny s kukuřicí a rajčaty – mňam :-). Ale jak se říká: “Hlad je nejlepší kuchař.”, takže jsem to snědl a dokonce mi to i chutnalo :-).

Než jsme šli spát, tak mě dostal Gerry. Když nám řekl: “Hey, you Czech Republicans …” 🙂

sobota 5.7.2008

Dnes ráno jsem nevstával tak brzo jako včera :-). Ale poslední jsem nebyl :-). Po snídani jsme vyrazili směrem k ferry, která nás měla dostat zase na pevninu. Už jsem se tam docela těšil. Ten všudypřítomný písek mě už přestával bavit :-). Cestou jsme se ještě zastavili u jezera “Lake McKenzee”. Tam to bylo taky super. Tentokrát se někteří i koupali, ale zase nám to tam překazilo počasí. Začalo zase pršet a všíchni jsme pěkně zmokli – zase :-).

Od jezera jsme jeli k ferry. Kde jsme měli být v 15:30, ale byli jsme tam asi o hodinu dřív, protože jsme nevymysleli nic lepšího, co by se dalo dělat. U záchodů jsme plkali a někteří tam hráli cricket a volejbal :-).

Ve 4 přijela ferry, nalodili jsme se a čekali jsme, že za 30 minut budeme zpátky. Ale co se nestalo. Bylo málo vody a ferry nemohla projet. Tak to tam asi hodinu zkoušeli projet. Nakonec se to podařilo, ale bylo už jasné, že nestihneme vrátit auto včas. Zavolali jsme jim a bylo nám řečeno, že je to v poho. Ať přijedeme, jakmile to bude možné.

Když jsme přistáli, tak jsme chtěli jet napumpovat pneumatiky, protože na ježdění na písku jsme je museli trošku odpustit. K našemu překvapení tam ale nikdo nebyl, tak jsme museli jet na podhuštěných. BTW řídil jsem zase já :-). Zkusili jsme to ještě u benzinky, ale tam to taky nešlo. Aspoň jsme nakoupili piva na večer :-).

Po příjezdu do garáže jsme vybalili všechny věci z auta, umyli nádobí a vyrazili do hostelu. Ještě, že jsem s sebou měl ostatní lidičky. Jinak nevím, nevím, jak bych tam trefil :-).

V hostelu jsme si objednali pizzu, dali sprchu. Jéééé, to je super, nemít na sobě všude písek :-). Pizza nebyla nic moc, ale hlad zahnala :-). Potom jsme hráli super hru. Každý měl před sebou lahev s pivem a na ní položené víčko. Sedělo se do kruhu. Ve hře bylo ještě několik dalších víček, kterýma se házelo na lahve ostatních a snažili jsme se jim shodit jejich víčka. Pokud někomu víčko spadlo, tak se musel napít :-). Věřte mi, člověk se opije docela rychle :-).

nedělě 6.7.2008

Dnes nás už čekala cesta domů, do Sydney. Já nechcííííííí :-).

(229)

Napsat komentář

Your email address will not be published.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..