Austrálie – příjezd

Co se nám všechno přihodilo od přijezdu do Austrálie až do nástupu do školy. Kdybych měl tento čas shrnout jednou nebo dvěma větami, tak by to bylo: “Velké zklamání a více či méně úspěšné dostávání se se z depky.

8.3.2008

Včera jsme vyletěli ze Soulu. Zase jsem měl oslavu v letadle. To je děs. Narozky i svátek slavím v letadle. Nemůžu si stežovat :-).

Po příletu do Sydney před námi byl jeden důležitý úkol a to dostat se na místo, kde jsme měli zajištěné ubytování. Lucka – kamarádka Peťky, u které jsme měli bydlet – psala, že nejlepší bude dostat se tam taxikem. Průchod z letiště jsem čekal složitější. Nikdo se nás v podstatě na nic neptal, neprohlížel nám zavazadla – naštěstí :-). Po výlezu z letiště jsme šli hledat nějaké taxi. Nakonec jsme zjistili, že jich tam je celé parkoviště a že se na ně čeká fronta. Tak jsme si asi 10 minut počkali na taxi a vyrazili. BTW to jsem ještě nikde jinde neviděl :-). Asi po půlhodině jízdy jsme byli na místě. To řízení na druhé straně mě děsí čím dál víc 🙂 a to jsem zatím nemusel řídit.

Po tom, co jsme dorazili na místo, tak jsme zkusili, jestli je někdo doma, nebyl, nebo nám aspoň nikdo neotevřel. Tak jsem volal na číslo, které jsem dostal jak okontakt od Lucky. Mělo být na Tomáše, který měl být na pokoji. Docela mě zarazilo, že to teda nikdo nezvedl. Tak jsme šli počkat do takového malého parčíku – asi 3×3 metry. Za půl hoďky mi přišla SMS: “Kde jsi?”. Tak jsem se šel podívat zpátky do toho domu a oni tam kluci byli, jenom ještě spali. Prý včera do noci pracovali. No, hlavně, že to dopadlo tak, že jsme se dostali dovnitř. Ikdyž první dojmy z domu byly  ještě pořád jsou děsivé. První pohled do našeho pokoje a co nevidíme? “Kokrouč” – neboli šváb. A to pekně velký. Jirka ho zašlápl a já vyhodil. Fuuuuuuuuj. To je hnus. A podle toho, co nám říkali kluci, které jsme tu potkali, tak v kuchyni to bývá ještě horší. Ikdyž takový velicí, jako jsme potkali u nás v pokoji se tu prý moc nevyskytují. Ale to nás teda moc nenadchlo. Když jsme si tak trošku vybalili a dostali se z prvního šoku, tak jsme se shodli na tom, že se odsud prostě musíme odstěhovat. Jirka dokonce už v průběhu dne na internetu hledal, jaké máme možnosti.

Tak nějak na mě po tomto dopadla pěkná depka. Když jsem se o tom bavil s Jirkou, tak on na tom byl úplně stejně. Teď byl dokonce poprvé ochoten připustit, že by tu eventuálně zůstal taky jenom půl roku. Pak jsme šli na naše první nákupy. Ale ani to nám náladu moc nezvedlo, tak jsme si říkali, že půjdeme ještě na sever třeba až k opeře. To by nám mohlo trošičku zvednout náladu. Cesta tam trvala asi 3/4 hodiny, ale stálo to za to. U opery je botanická zahrada a tam je to naprosto super. Jsou tam zajímavé stromy, krásná jezírka a spousta nádherně zelené trávy, kde se dá sednou nebo lehnout. Prostě nádhera. Na některých stromech byli zavěšení hlavou dolů netopíři, na některých seděli papoušci kakadu. Po trávě tam chodili ibisi. Když jsme dorazili k opeře, tak jsme si udělali na telefony fotku. Foťáky jsme si totiž nechali doma. Fotku jsme dělali hlavně proto, abysme ji mohli poslat domů, aby věděli, že si neděláme srandu a že tu doopravdy jsme. Musím říct, že tento výlet mi náladu opravdu zvedl, ale úplně dobře jsem se pořád necítil. Pak jsme šli na pokoj, kde jsme už nic zajímavého nevyváděli. Ještě musím napsat, že se mi vůbec neusínalo dobře. Když jsem si jenom vzpomněl na to, co ke mě do postele může přijít. Ať už to byli švábi nebo pavouci. Nějak nevím, co by bylo horší :-). Ale v noci se mi za zdál móóóóc pěkný sen. A co se prý zdá první noc na novém místě se splní. Tak v to budu doufát :-).

9.3.2008

Ráno jsme vstali až kolem 11. Takový luxus si už asi v budoucnu nebudeme moct dovolit. Od zítřka nám začíná škola, kam budeme muset pilně docházet :-). Po tom, co jsme vstali a nasnídali se, jsme opět vyrazili na nákupy. Koupili jsme snad všechno, na co jsme včera zapomněli. Jako třeba marmeládu na snídani, nějaké čínské polívky pro případ akutního hladu 🙂 apod. Já jsem si taky pořídil pantofle, které jsem si z domu nevzal. Naštěstí stály jenom $10. Po návratu jsme si udělali tousty a vydali se opět k opeře. Tentokrát jsme si ale vzali foťáky. Cestou jsme pořídili několik fotek centra. V zahradě jsme udělali taky několik fotek a hurá na operu. Tu jsme pofotili ze všech stran :-). Pak jsme si lehli do trávy v botanické zahradě, dívali jsme se na operu a opalovali jsme se při tom. To byla paráda. Zase mi to tu zvedlo náladu. Říkal jsem si, že když budu mít špatnou náladu, tak budu asi chodit sem. Takže tu budu asi každý den :-).

Cestou zpátky na pokoj jsme se ještě šli do parku hned vedle zahrady, zahrada se totiž už pomalu zavírala. Tam to bylo taky super. Sáhli jsme si na vodu, jesli se v ní ješte bude dát koupat a konstatovali jsme, že to půjde :-). Už se těšíme na pláž.

(102)

Napsat komentář

Your email address will not be published.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..