Vánoce 2006

Sice se zpožděním, ale přece se s vámi chvi podělit o tom, jak probíhaly teď už loňské vánoce.

Víkend před vánoci (od pátku 22.12 do soboty 23.12) jsme jeli se Stodžou, s Klárkou a s dalšíma kamarádama na chatu na Kohutku. Už jsem tam párkrát byl (teď to myslím doslova 🙂 ) a i tentokrát jsem se tam těšil. Za úkol bylo koupit jeden dárek kolem stovky, pak se měla udělat tombola a dárky se měly rozdělit.

Vyrazili jsme v pátek po práci, takže kolem 4. V autě nás jelo 5 (Stodža, Klárka, Rabí, Katka a já). Cestou jsme se stavovali ve Vsetíně, Rabí si vezl domů nějaké věci. Potom jsme pokračovali v cestě. Když jsme přijeli pod kopec na Kohutku, tak jsme se rozhodli, že nasadíme řetězy. Říkáte si, docela jednoduchá práce. Přesně to jsme si říkali taky, ale nakonec se ukázalo, že tentokrát to tak jednoduché nebude. Celkem to trvalo asi 3/4 hodiny :-). Za normálních okolností by to bylo maximálně 20 minut, ale jeden Stodžův řetěz se pokazil :-). Z jednoho místa se něco vyháklo a zaháklo se tam něco jiného. Nakonec jsme ale slavili úspěch a vydali se opět na cestu.

Po cestě do kopce postupně přibývalo a přibývalo sněhu, až ho tam bylo tolik, že bez řetězů bysme si nešktli. Takže jsme byli rádi, že jsme při nasazování nevyměkli a dokončili to. Přece jenom nasazovat řetězy po tmě by asi nebylo to pravé ořechové :-). Nakonec jsme se dostali nahoru, vystoupili z auta, pobrali věci a vydali se opět do kopce, tentokrát pěšky. Sněhu tam bylo poměrně hodně. Na tuto zimu poměrně hodně :-). Pro představu ho tam bylo asi tak 10 cm. Zapomněl jsem si vzít zimní boty, tak jsem šel v teniskách. Naštěstí to nebylo daleko, takže mi nestihly promoknout.

Po příchodu na chatu a po přivítání s ostatními nám byly přiděleny místa na spaní. Vyhrál jsem místo U Šandyho s přítelkyní na pokoji. Stejně jsem neměl v plánu se na pokoji příliš zdržovat :-). Pak jsme šli dělat baštu. dělali jsme špagety se zebleninou a s párkem. Nakonec se to ukázalo jako vcelku poživatelné :-). Nadarmo se neříká, že hlad je nejlepší kuchař.

Potom se rozdělovaly dárečky. Jééééé, Ježíšek :-). Dostal jsem už druhý dárek na tyto vánoce. A co že jsem to vlastně dostal? Byly to dřevěné kostičky pro děti. Určitě jste takové taky měli doma. Přestože to bylo pro děti do 3 let, tak jsme si s nimi docela vyhráli. Ono, když člověk pije alkohol, tak se chováním vrací do dětských let, že jo? 🙂 Z dalších výborných dárků bych jmenoval lubrikační gel, mini-pleskačka, našly se tam i počítačové hry apod. Nesmím zapomenout na jednu super hru, kterou vyhrála Klárka. Jmenovalo se to “Hop na panáka” (o ní ještě bude řeč 🙂 ).

Potom jsme šli do společenské místnosti, kde jsme popíjeli, talentovaní hráli na kytarku a ostatní zpívali. Všechno se vyvíjelo sqěle. Potom někdo dostal nápad, že bysme mohli vyzkoušet tu hru, o které už byla řeč – “Hop na panáka”. Pravidla byla překvapivě jednoduchá, asi pro to, aby to mohly hrát i opilý lidé :-). Pravidla jsou tak jedoduchá, že je sem můžu klidně napsat a text se vlastně skoro ani neprodlouží :-). Takže na začátku tahu každého hráče se hrálo pexeso, pokud obrátil dvě stejné kartičky, pokračoval další hráč. Pokud ale neotočil dvě stejné kartičky, tak se šlo k té zajímavější části :-). Určitě si z dětství pamatujete hru “Kloboučku hop”. Tato druhá část byla na stejném principu. Pomocí malé rampičky se dostával kloubouček do krabice s dírkami. Hráč měl 5 pokusů. Pokud se trefil do zelené dírky, tak všichni kromě něj pili půl panáka, pokud trefil modrou dírku, tak hráč zvolil kdo bude pít půlku panáka. A to nejlepší nakonec, pokud trefil červenou dírku (byla tam jenom jedna), tak všichni kromě hráče na tahu pili celého panáka. Když se ani na jeden z 5 pokusů hráč netrefil, tak sám pil půlku panáka. Hra končila, když se na tom všichni hráči shodli a potom šli dělat holubičku. Kdo ji vydržel nejdýl, tak vyhrál :-). Tak to zase nebylo tak krátké, jak jsem čekal, ale rozhodně zajímavé, ne? 🙂

Tuto hru jsme nejdříve hráli asi v 8 lidech. To se docela dalo, později večer jsme ji hráli jenom ve dvou a to už tak v pohodě nebylo :-).  Stodža a já jsme to sice zvládli, ale potom už jsme alkohol pít nemohli :-). Závěrečnou holubičku vyhrál Stodža, ale to jenom proto, že ta jeho holubička byla divná :-). Na umělecký dojem jsem prý vyhrál já :-).

Večer jsme šli ještě odplálit takový malinký ohňostroj. Protože jsem šel ven jenom v tričku a kraťasech, tak mě ti parchanti hodili do sněhu :-).

Potom jsem se ještě vypjal k tomu, že jsem hrál hru Citadela. Pravidla tady psát nebudu, protože by to bylo hoooodně na dlouho. Musí vám stačit, že se jedná o karetní hru, kde záleží hlavně na strategii. Prozradím vám, že jsem nevyhrál :-). Pak jsme šli na kutě.

Ráno, když jsem se probudil, tak to bylo vcelku v pohodě. čekal jsem to teda horší :-). Po ranní hygieně jsme se začali pomalu balit a trošku uklízet s tím, že potom půjdeme na Kohutku na oběd, a pak pojedeme domů. K obědu jsem si dal gulášek. Mňam, mňam :-). Potom jsme vyrazili na cestu domů. Doma jsem něco pojedl a psychicky jsem se začal připravovat na zítřek. Jsou totiž vánoce. Pohádky, dárečky :-).

Ráno jsem se neprobudil přiliš brzo :-). Po ranní hygieně jsem se vydal k našim, kde jsem hodlal strávit štědrý večer. Vzal jsem s sebou i stativ, který už mi naši dali, ale chtěl jsem si ho dát pod stromeček :-). Když jsem přišel, tak tam byly připravy v plném proudu. Dělal se bramborový salát a rybí polívka. Kolem 12 si naši a sestřička dali oběd. Já ne, já jsem totiž chtěl vidět zlaté prasátko 🙂 a k tomu je nutné celý den až do večeře nic nejíst. Potom člověk hlady tak šilhá, že má halucinace :-).

Potom jsme se dívali na pohádky. Bohužel už si nepamatuju, které hráli na štědrý den, ale abyste věděli, tak moje nejoblíbenější je “S čertu nejsou žerty”. Teď na chvíli odběhnu od tématu, když jsme po novém roce měli angličtinu, tak jsem našemu americkému učiteli říkal, že moje nejoblíbenější pohádka je: “There are no jokes with devils” 🙂 a nikdo ze “spolužáků” nevěděl o co jde, dokud jsem to neřekl česky :-).

Pohádkama jsme se prokousali až k večeru. Ustrojili jsme se, jak jsme nejlíp mohli. Já u našich žádné oblečení nemám, tak jsem si na sebe vzal aspoň rifle, ve kterých jsem přišel a šli jsme na večeři. A po večeři se to stalo, přšel k nám Ježíšek a pod stromečkem nechal dárečky. Jak jsem čekal, tak jsem tam našel stativ :-), potom jsem dostal ještě takové drobnosti jako ponožky, nějakou tu kosmetiku i penízky tam nějaké byly. Pochlapil se Ježíšek :-). Našim jsem dal 10 obálek. V každé byly dvě stovky a část obrázku. Když si to poskládali, tak zjistili, že to je příspěvek na houpací křeslo :-). Doufám, že si ho do nového baráku pořídí.

A to je vše, co se mi o vánocích a vlastně i před nimi přihodilo.

(118)

Napsat komentář

Your email address will not be published.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..