Lítání 28.9.2006

Jak jste jistě všichni zaznamenali, tak 28.9. byl státní svátek. Jen tak pro zajímavost, byl to Den české státnosti. S klukama (se Svačkou a se Stodžou) jsme se rozhodli, že si pojedeme zalítat. Den před tím jsme se podívali, jaký vítr nám bude foukat a vybrali jsme dvě lokality, kam bysme mohli jet. Jedna byla na severní Moravě – Javorový vrch, druhá na Slovensku – Pecková. Nakonec to vyhrála severní Morava. Jeden z důvodů byl i ten, že nahoru vedla lanovka  a taky to, že jsme tam ještě nebyli.

Ráno jsme zkontrolovali předpověď a když jsme zjistili, že byla skoro stejná jako včera, tak jsme vyrazili. Ze Zlína jsme vyjeli kolem 9. Jeli jsme jenom ve třech. Danča zůstala doma s nohou, Klárce se z nějakého neznámého důvodu nechtělo a Miluša na tom byla stejně :-).

Cestou k Třinci jsme se zastavili na obídek. Objednal jsem si fazole s klobásou. Místo klobásy tam teda byl špekáček a moc dobré to taky nebylo, ale když je hlad, tak se sní všechno :-). Kolem jedné jsme dorazili na místo. Na parkovišti u lanovky byla spousta aut. Chlápek na parkovišti říkal ať si pospíšíme, že lanovka za chvíli jede. Tak jsme utíkali. Já jsem si v tom spěchu zapomněl vzít vysílačku, tak jsem se musel vracet, ale stihl jsem to úplně v pohodě. Byla to jednosedačková lanovka (takovou jsem doteď neviděl, ale člověk poznává nové věci celý život, že ano 🙂 ). S batohem na klíně jsme vyjeli nahoru. Cenu jsme původně tipovali tak kolem 100 Kč, ale jaké bylo naše překvapení, když to bylo jenom 35 Kč. Aspoň můžeme jet víckrát, říkali jsme si.

Nahoře nás ještě čekala asi 15 minutová cesta vzhůru k chatě na sjedzovku. Z té se startovalo. Nahoře čekalo několik paraglidistů. Nechali jsme je odletět, mezitím jsme se připravili ke startu. Já jsem na to šel jako první. Tentokrát to bylo bez problémů. Lítali jsme asi 10 minut, možná o chlup dýl. Ty vysílačky jsou vážně dobrá věc. Ujistil jsem se, že koupě záložáku bude dobrá věc. Jen tak pro jistotu :-). Na začátku to se mnou totiž docela házelo. V průběhu letu mi Svačka proletěl asi 3 metry pode mnou. Magor :-). Přistání bylo velmi zajímavé. Když jsem měl ještě nějakou výšku, tak jsem to otočil na takovou zahrádku, která byla po mnou. Nějak jsem při té zatáčce klesl a měl jsem co dělat, abych přeletěl plot. Letěl jsem tak metr nad plotem. Uffff….

Pak jsme si sbalili padáky domluvili jsme se, že nahoru pojedeme ještě jednou. K lanovce jsme přišli kolem půl třetí. Zjistili jsme, že nahoru to jede až v celou, tak jsem se dívali ven. Letěl tam borec a letěl směrem k drátům elektrického vedení. Svačka na to: “Ten si věří, že to přeletí.” Za chvilku: “Ještě pořád si věří.” A pak nám zmizel z dohledu. Za chvilku jsme se šli podívat ven. Uslyšeli jsme dvě velké rány, a pak jsme uviděli padák toho borce, jak vysí na drátech. To byl ale magor :-). Naštěstí se mu nic nestalo. Provozovatel lanovky z toho byl docela nešťastný. My jsme si říkali, že doufáme, že má pojištění, protože to asi bude docela mastné. Škoda, že jsem neměl foťák, tak jsem si to vyfotil aspoň na mobil, ale tam ten foťák vážně stojí za prd.

Lanovka prý hned tak nepojede, tak jsme se rozhodli, že pojedeme domů. Ten desetiminutový let se nám docela prodražil. Když jsme to tak počítali, tak 1 minuta letu vyšla na 30 Kč. Docela síla, co? 🙂

Danuška aspoň byla ráda, že jsem přijel brzo :-).

(112)

Napsat komentář

Your email address will not be published.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..